Předchozí
1 z 8
Další

Narodila se do krejčovské rodiny. Ale k tomuto tradičnímu řemeslu se dostala obloukem až později. Léta totiž pracovala v blanenském muzeu. Jako správkyně sbírek a kurátorka výstav. Na starosti měla také propagaci muzea.Zdroj: archiv I. Unčovské

Léta totiž pracovala v blanenském muzeu. Jako správkyně sbírek a kurátorka výstav. Na starosti měla také propagaci muzea.

Narodila se do krejčovské rodiny. Ale k tomuto tradičnímu řemeslu se dostala obloukem až později. Léta totiž pracovala v blanenském muzeu. Jako správkyně sbírek a kurátorka výstav. Na starosti měla také propagaci muzea.Zdroj: archiv I. Unčovské

„U nás v rodině, co si od malička pamatuji, tak jsme si všechno šili. Teta, špičková švadlena, mi ukázala, jak na halenku nebo sukni. Dokázala jsem si ušít i kabát. Měla jsem tak vždy něco jiného než ostatní. A to se mi líbilo. Nemusela jsem se spoléhat na to, co bylo k dostání v obchodech, a vesměs to nosili všichni,“ vzpomíná Unčovská z Chrudichrom.

Narodila se do krejčovské rodiny. Ale k tomuto tradičnímu řemeslu se dostala obloukem až později. Léta totiž pracovala v blanenském muzeu. Jako správkyně sbírek a kurátorka výstav. Na starosti měla také propagaci muzea.Zdroj: archiv I. Unčovské

Po výpovědi v muzeu se rozhodla, že společně s příbuznými založí rodinou krejčovskou firmu. Ta v malé obci na Boskovicku funguje už bezmála třicet let.

Narodila se do krejčovské rodiny. Ale k tomuto tradičnímu řemeslu se dostala obloukem až později. Léta totiž pracovala v blanenském muzeu. Jako správkyně sbírek a kurátorka výstav. Na starosti měla také propagaci muzea.Zdroj: archiv I. Unčovské

„Je to rodinný podnik a kolektivní práce. Teta má na starosti dílnu a výrobu. Strýc je zase mechanik, machr přes stroje. Nastoupili i jejich synové. Já zase zúročila zkušenosti z propagace v muzeu. Mám na starosti kontakt se zákazníky a prodej. Občas také stříhám a šiji, ale už mi to trvá o dost déle než před třiceti lety. Jsem spíš manažerka“ popisuje Unčovská.

Narodila se do krejčovské rodiny. Ale k tomuto tradičnímu řemeslu se dostala obloukem až později. Léta totiž pracovala v blanenském muzeu. Jako správkyně sbírek a kurátorka výstav. Na starosti měla také propagaci muzea.Zdroj: archiv I. Unčovské

Protože šijí na malé vesnici, od začátku se zaměřili na věci denní potřeby. Pánské flanelové košile, noční košile, trenýrky a zástěry. A odbyt těchto textilních výrobků mají stále.

Narodila se do krejčovské rodiny. Ale k tomuto tradičnímu řemeslu se dostala obloukem až později. Léta totiž pracovala v blanenském muzeu. Jako správkyně sbírek a kurátorka výstav. Na starosti měla také propagaci muzea.Zdroj: archiv I. Unčovské

„Prostě jsme začali šít to, co bylo a stále je na dědině potřeba. Děláme však i dětské zástěrky, které se ve školkách stále nosí, nebo dětské polštářky a barchetové šaty,“ říká žena.

Narodila se do krejčovské rodiny. Ale k tomuto tradičnímu řemeslu se dostala obloukem až později. Léta totiž pracovala v blanenském muzeu. Jako správkyně sbírek a kurátorka výstav. Na starosti měla také propagaci muzea.Zdroj: archiv I. Unčovské

Delší dobu se nedokázala smířit s konkurencí levného textilu z dovozu, který se ve velkém prodává v asijských tržnicích i v kamenných obchodech. „Pak jsem si řekla, že s tím nemá cenu bojovat. Snažíme se držet svoji linii kvalitní domácí výroby a zázemí. S našimi výrobky jsou spokojeni i v zahraničí. Například v Rakousku,“ dodává.

Narodila se do krejčovské rodiny. Ale k tomuto tradičnímu řemeslu se dostala obloukem až později. Léta totiž pracovala v blanenském muzeu. Jako správkyně sbírek a kurátorka výstav. Na starosti měla také propagaci muzea.Zdroj: archiv I. Unčovské

V uplynulých dnech však výroba zástěr a košili v Chrudichromech ustoupila šití ochranných roušek. A bylo jich pěkných pár tisíc. „Něco si objednala nedaleká Svitávka, stovka putovala do Chrudichrom, část do Boskovic. Teď jsme šili pro nemocnici ze severní Moravy,“ uzavírá Unčovská.