Karlík trénuje po práci, přesto prohání profíky. Cíl: Ironman pod deset hodin

Zdroj: Archiv P. Karlíka

Karlík pravidelně zakončuje triatlonovou sezonu v říjnu v Chorvatsku. „Jde o půlku (poloviční tratě než u ironmana – pozn. red.) a plave se v moři, kde je to o dost lehčí. Nejsem moc dobrý plavec a hodně poznám, když jsem v neoprenu a ve slané vodě, to mě nadnáší a nemusím skoro nic dělat, jen se posouvat dopředu,“ usmívá se Karlík, jenž se letos kvůli pandemii koronaviru zúčastnil jen tří závodů, jindy by jich zvládl kolem deseti.

Podle jeho slov ztrácí při závodě především v plávání. A proč? Může za to další z jeho koníčků. „Nedávám moc plavecké tréninky, protože disciplína se trénuje hlavně v zimě, a to jezdím na běžkách. Zatímco ostatní jsou v bazénech a pilují plavání, já jsem venku na lyžích,“ říká. V závodě pak dohání ztrátu z plavání především na kole, což je jeho silná stránka. „Tam předjíždím většinou jednoho závodníka za druhým, především v kopcích, kde se hodně posouvám. V běhu to pak udržím, někdy se ještě posunu. Je to psychicky určitě lepší, než kdyby mě pak všichni předjížděli a předbíhali,“ líčí s úsměvem Karlík.

Zdroj: Foto: Archiv P. Karlíka

Triatlon si vybral paradoxně jen jako doplňkový sport. Vždycky totiž rád běhal na lyžích. „Docela mi to šlo,“ říká. A proto se v roce 2013 poprvé přihlásil na Jizerskou padesátku, kde se za pár let probojoval z poslední osmé startovní vlny až do té první. V ní nyní startuje těsně za profíky. „Na prvním závodě mě neměli podle čeho zařadit, proto jsem jel od konce, ale hromadu lidí jsem předjel. Fakt mě to chytlo a řekl jsem si, že příští rok dám víc závodů a že se na ně připravím už v létě. Běhal jsem proto okresní ligu v Blansku a pak jsem se rozhodl pro triatlon, protože je to komplexní příprava, rozmanitá na celé tělo,“ vysvětlil Karlík, který touží na Jizerské padesátce po umístění do první stovky. Zatím vždy zaostával o pět minut.

Zdroj: Archiv P. Karlíka

A když nastane zima, o zábavu má postaráno. „V zimě v podstatě nic jiného nedělám. Když mám volno, tak jen doma cvičím nebo jsem na lyžích,“ vypráví. „Dřív jsem bral běžky jako turistiku, jezdili jsme s kamarády na výlety, objel jsem všechny české hory a podíval se i do zahraničí. Teď už to beru spíš tréninkově, snažím se do toho pořádně bušit,“ dodal Karlík, jenž nyní stejně jako pokaždé na podzim mění kolo za kolečkové lyže.

A trénink se vyplácí. Po šesti letech závodní kariéry v běhu na lyžích obstál i v konkurenci na závodě Birkebeinerrennet v Norsku. Ten patří do seriálu Visma Classic, kde závodí i přední český vytrvalostní lyžař Stanislav Řezáč. Závod absolvoval s tři a půl kilovým baťůžkem. Závod se váže k legendě, ve které dva lyžaři v občanské válce podporovali norského krále a zachránili malé princátko. „Díky triatlonu a běžkám se dostanu fakt na zajímavá místa po celém světě a stojím na startu se špičkou ve svém oboru. V Norsku to byla nádhera, při závodě úžasná atmosféra, u trati davy lidí, všude rozlehlé pláně a snad nespočet možností, kam můžete jet. Startoval jsem asi ze čtvrté vlny ze dvaceti. Bylo tam zhruba deset tisíc lidí a dojel jsem asi kolem sedmé stovky,“ liboval si Karlík. Letos v zimě tam chtěl vyrazit s kamarády znovu, ale opět bohužel. „Jednou se tam vrátím, protože je to opravdu ráj,“ uvedl.

Zdroj: Archiv P. Karlíka

A kdy zvládá sportovní nadšenec vůbec trénovat? „Je to náročné, o tom žádná. Čas si ale vždycky najdu, když chci. Každý den se snažím něco dělat. Chodím do práce na směny, když přijdu z noční, vyspím se a vyrazím třeba na kolo. Snažím se všechno kombinovat, mít to pestré. Hlavní je ale hodně spát a kvalitně se najíst. A jídlo je taky důvod, proč hodně sportuju. Mám ho hodně rád, především tedy sladké, proto abych nebyl jako sud, potřebuju se napřed trochu pohnout,“ smál se Karlík.

Zdroj: Archiv P. Karlíka

Pohyb k němu patří už od dětství, kdy ho zlákal fotbal. „Hrál jsem asi patnáct šestnáct let závodně fotbal. Nejprve za Blansko, pak jsem šel do Rudice, Jedovnic nebo do Vilémovic. Udělal jsem si ale těžký úraz, přetržený křížový vaz, a potom už to nebylo ono. Bál jsem se soubojů, proto jsem radši jezdil na celý den na kolo, než abych šel na zápas. Nemělo to smysl, proto jsem skončil,“ vysvětlil Karlík, jenž se dva roky věnoval také volejbalu. „Ten jsem hrál taky v Blansku, ale jen v dorostu. Jinak jsem pořád jezdil na turnaje v mixech nebo v plážovém volejbalu. Chodili jsme pravidelně i do tělocvičny. A volejbal mi ukončil zase problém s ramenem, měl jsem ho už tak vybouchané, že jsem nemohl ani podat. Naštěstí na běžkách nebo při triatlonu zatím žádný zdravotní problém nemám,“ uzavřel spokojeně Karlík.

Zdroj: Archiv P. Karlíka