Dřevo je ve mně jako v koze, směje se umělecký řezbář Vraj. Nejraději má jilm
První figurky ze dřeva začal vyřezávat v sedmi letech, když dostal svůj první nůž. Jako materiál mu tehdy posloužila smrková polena, které měla jeho babička u kamen. Teď mu pod rukama vznikají sošky do betlémů, koně nebo dřevěné hřebeny, šperkovnice a zdobené rámy k zrcadlům. „Dřevo mám rád. S jiným materiálem bych asi pracovat nedokázal, je prostě ve mně jako v koze,“ říká s úsměvem umělecký řezbář Jiří Vraj z Kořence na Blanensku.
Zdroj: Deník / Michal Záboj
Jeho cesta ke dřevu ale nebyl tak jednoduchá. Vyučil se elektrikářem a pracoval také jako pekař nebo v odpadové firmě. Výuční list uměleckého řezbáře získal až později.
Zdroj: archiv J. Vraje
Teď je jeho pracovní rok rozdělený na dvě části. Přes léto osazuje šindelové střechy, v zimě vyřezává. Hlavně figurky do betlémů, dřevěné krabičky a hřebeny. „Hřebeny jsou taková moje specialita. Vyrábím je z tvrdého ořechového dřeva. Vybírám na ně speciální kousky. Nesmí tam být žádné suky, žádné vady, musí to být krásné, čisté a dokonalé dřevo. Zuby hřebenů jsou řezané po letech, aby se nic neodštipovalo a nezadrhávalo ve vlasech. Hřebeny zdobí vyřezávané ornamenty nebo je zdobí jen barva a kresba dřeva,“ popisuje se zápalem v hlase čtyřiačtyřicetiletý řezbář.
Zdroj: archiv J. Vraje
Materiál na své výrobky většinou získává od svých kamarádů arboristů. Když při prořezávkách stromů objeví nějaké zajímavé dřevo, dají mu vědět. „Mám rád jilm, to je krásné dřevo, ale teď je hrozně vzácné. Je ho málo. Jilmy někdy v sedmdesátých letech skoro vymřely na nějakou nemoc a je docela výjimečné se k jilmovému dřevu dostat,“ podotýká Vraj.
Zdroj: archiv J. Vraje
Posledních čtrnáct let se věnuje také šindelovým střechám. Jak se rozrůstala rodina a bylo třeba více peněz na opravy domu, začal přes léto pracovat ve specializované firmě. Šindele sám nevyrábí, vyřezává ale dřevěné okapy.
Zdroj: Deník / Michal Záboj
Na zahradě u domu je vyrábí ze smrkové kulatiny. „Dělají se třeba i patnáctimetrový kusy. Dlabe se to motorovou pilou, speciální frézou a také starým nástrojem teslicí. Důležitý je materiál. Musí to být dřevo vytěžené v zimě, nejlépe z prudkého severního svahu, kde se stromy vytáhnou a mají husté dřevo. Okapy se pak vypalují plamenem, a to je pro ně ta nejlepší ochrana. Žádné nátěry to dřevo nespasí,“ popisuje řezbář.
Zdroj: archiv J. Vraje
Právě teď ale pracuje na koníkovi z dubového dřeva, který bude zdobit zahradu u jedné z jeho zákaznic. Do Vánoc musí také ještě stihnout vyřezat tři betlémy. „A v lednu už zase půjdu dělat na šindelovou střechu sázavského kláštera,“ dodává Jiří Vraj z Kořence.
Zdroj: archiv J. Vraje