Předchozí
1 z 6
Další

3 roky dřiny. Zchátralou sokolovnu určenou k demolici mění v tréninkové centrum

Dlouhá léta jezdil jako řidič zájezdového autobusu. Pak přišla nabídka, aby si koupil starou sokolovnu ve Lhotě Rapotině na Blanensku. Neváhal ani na chvilku. Zchátralý objekt získal a třetím rokem v něm postupně buduje tréninkové centrum. „Od čtrnácti let jsem posiloval a dělal vzpírání. Mít svou vlastní tělocvičnu byl můj sen. Když pak přišla nabídka získat sokolovnu, tak jsem ji přijal,“ vzpomíná Michal Vorlický.

Michal Vorlický před lezeckou stěnou.Zdroj: Deník / Michal Záboj

Ideální představy a skutečnost ale bývají často velmi odlišné. Nový majitel sokolovny to vzápětí poznal na vlastní kůži - dřevěný objekt, který stojí na kopci nad vesnicí, několik let byl opuštěný a nikdo ho nevyužíval. Znalec ho dokonce doporučil k demolici. „Bylo to tady všechno totálně vybydlené, všude nepořádek, okna rozbitá a zatlučená deskami, podlaha v hlavním sále shnilá. Dva roky jsem na sokolovně dělal a stále nebylo nic vidět,“ popisuje sedmačtyřicetiletý muž, který budově věnoval každou volnou chvilku.

Michal Vorlický v sokolovně, kterou opravuje.Zdroj: Deník / Michal Záboj

Jako první úkol si vytyčil vybudovat tělocvičnu. Ta vznikla z někdejšího jeviště. Má novou podlahu a stěny a tam, kde dřív bývala opona, je pětimetrová lezecká stěna. Nechybí ani posilovna. Úpravy přitom nový majitel zvládl z velké části sám. „Je to čtrnáct dní, co jsem dodělal fasádu nad tělocvičnou. Musel jsem se taky naučit sádrokartony, elektriku, vodu, podlahy, tesařinu, zasklíval jsem a natíral okna. Jsou to už tisíce hodin práce. Teď jsem tady od pondělí do soboty, od rána do večera. Akorát neděla mám volné,“ vypočítává Vorlický.

Michal Vorlický před lezeckou stěnou.Zdroj: Deník / Michal Záboj

Jeho velkým koníčkem jsou také auta. Několik let měl svou dílnu, kde vozidla opravoval a renovoval. Aby získal peníze na opravy, prodal svou sbírku automobilových a motocyklových veteránů. „Měl jsem čtyři škodovky tisícovky, stovku a celou řadu škodovek stodvacítek. Prodal jsem taky malé motocykly Jawa, mopedy, jednoskoky, pionýry…Jjediné, co mi zůstalo, je jeden pionýr a Škoda 105 GL, kterou jsem loni dostal k narozeninám,“ říká s trochou hořkosti v hlase.

Michal Vorlický už vybudoval tělocvičnu s posilovnou.Zdroj: archiv M. Vorlického

Jeho sen se ale začíná naplňovat. Ještě nedávno zchátralá sokolovna teď nese název Tréninkové centrum Lhota Rapotina. Vorlický v něm zatím nabízí lidem programy na posilování i hubnutí, individuální přípravu pro budoucí policisty a vojáky nebo kurzy sebeobrany a předcházení konfliktům. V sezoně do tělocvičny dojíždí také lektorka jógy. "Trvalo mi to tak rok, než se to všechno rozjelo, než mě lidi začali doporučovat svým známým a než se zúročila všechna práce. Teď tady mám přes dvacet lidí, kteří chodí pravidelně a další, kteří přijdou nárazově,“ popisuje Vorlický.

V trénikovém centru se konají kurzy sebeobrany.Zdroj: archiv M. Vorlického

Jak dlouho ještě bude sokolovnu opravovat, to si netroufá odhadnout. Stejně jako to, kolik peněz ho budování trénikového centra bude stát. Jisté je podle něj jen to, že naplnění snu bude muset věnovat ještě hodně úsilí a pevné vůle. „Zažil jsem i chvíle, hlavně ze začátku, kdy jsem tady seděl se svěšenou hlavou a ptal jsem se, jestli mi to stojí za to a jestli se na to raději nevykašlat. Ale člověk musí být určitým způsobem blázen, protože normální člověk by to asi nedělal,“ dodává majitel bývalé sokolovny ve Lhotě Rapotině.

Michal Vorlický v sokolovně, kterou opravuje.Zdroj: Deník / Michal Záboj