Do tohoto tajemství nám pomůže nahlédnout Pavel Plhoň z Doubravice. Je jediným stavitelem varhan v blanenském okrese. Pochází z Rájce-Jestřebí a již od třinácti let působil jako varhaník v Bořitově. „Hrál jsem tam na sice novém, ale velmi poruchovém nástroji,“ vzpomíná Pavel. Proto varhany raději sám opravil, aby se mu na ně lépe hrálo. Mladý kutil musel nejprve složitý nástroj uvnitř postupně prozkoumat. Již při studiu na střední škole pak jezdil ze zájmu opravovat varhany v okolí. Tenkrát ale ještě netušil, že se touto profesí bude jednou živit, protože studoval obor mechanik – elektronik na středním odborném učilišti v Blansku.


Varhany ho však úplně pohltily. Díky praxi při stále větších opravách poškozených nástrojů a samostudiu se rozhodl varhany nejen opravovat, ale i stavět a vdechnout jim duši. První nový nástroj dokončil v Heřmanově u Křižanova v roce 2001. „Profese varhanáře zahrnuje mnoho řemesel, které musím zvládnout. Je to stolařina, elektrotechnika, vzduchotechnika, intonace, ladění,“ vysvětluje Pavel Plhoň. „I v oblasti stavby varhan existuje mnoho směrů, většinou hodně konzervativních. Chci, aby moje nástroje vždy něčím překvapily. Ostatní varhanáři se věnují pouze nějaké specializaci, někdo zpracuje návrh, jiný zhotoví píšťaly, někdo se zabývá montáží a další laděním,“ popisuje. Pavel Plhoň však zvládá všechno sám. Ve svých jednatřiceti letech se může pochlubit šestero novými varhanami, které postavil nebo dokončuje. Nyní pracuje na obnově varhan v katedrále v Brně na Petrově a dokončuje nové varhany v Lukavici u Letohradu. Rád by v budoucnu zamířil třeba i za hranice republiky. Postavit varhany mu trvá průměrně rok a půl. Dokončovací práce lze provádět pouze při určitých teplotách, kvůli preciznímu dotažení intonace a ladění.
Pavel rozhodně není konzervativní varhanář. Stále přichází s nějakými novinkami, vymyslel vlastní elektromagnety, zdokonaluje konstrukci systémů, má rád zvukově pestré a barevné rejstříky. Varhany jsou jeho životem a má-li příležitost, rád si na ně bez not zahraje.