Rybaří od čtvrté třídy, kdy mu otec za vysvědčení koupil prut. ,,Kamarádi – rybáři odjeli na prázdniny a já tak neměl nikoho, kdo by mě mohl učit poznávat tajemné vodní hlubiny. Na všechno jsem musel přijít sám. Někdy to bylo neuvěřitelně těžké a smutné. Chyba střídala chybu a já draze platil v podobě ztracených ryb,“ vzpomíná Rozsypal.
K reprezentaci se Rozsypal musel „prochytat“ domácími a pohárovými soutěžemi s co nejlepším umístěním. Důležitá jsou také umístění z první ligy a mistrovství České republiky. Když se pak Rozsypal v roce 2005 stal nejúspěšnějším rybářem roku v přívlači, byl to předpoklad postupu na mistrovství světa v lovu pstruhů do Portugalska. Rybáři z více než padesáti zemí celého světa zde měřili své síly v místních vodách. Výsledkem byla stříbrná medaile pro české družstvo. Nebylo to ale jednoduché.
,,V posledním kole závodů mistrovství v Portugalsku nic nebralo. Závodníci se snažili do roztrhání těla, ale výsledek byl mizerný. Po čtyřech hodinách chytání měl jednu rybu chycenou pouze Ital a Bulhar,“ popisuje rybář. Do konce závodů už zbývalo jen dvanáct minut. „Moje poslední nástraha přetíná světlý říční náplav před kamenem. Nevidím ji, pouze odhaduji, kde se asi pohybuje. V tom, jako z čistého nebe, vidím černý stín. Míří ve směru chodu mé nástrahy. Zasekávám pouze podle intuice. ,Máš ho tam! Máš ho tam!, volá rozrušený kolega za mými zády. Kolena se mi klepou jako bych měl zimnici. To je zlatá ryba!´ křičí dál kolega. Pomalu přitáhnu rybu až pod vysoký břeh. Jednou rukou sahám pro podběrák a druhou tahem navádím rybu nad podběráku,“ rozvíjí příběh. Současně s jeho zvednutím nahoru, ale pstruh vyskakuje nahoru, vypadává nástraha a on uniká. „Ta jedna jediná ryba co mi utekla, byla opravdu ta zlatá rybka, která by z nás udělala vítěze šampionátu,“ smutní rybář.
Pro rybaření si oblíbil Mongolsko. ,,Při první cestě letadlem do Mongolska jsem seděl vedle známého slovenského fotografa. Vyprávěl, že projel celý svět a takové přírodní krásy jako v Mongolsku nikde neviděl. Nejprve jsem nechápal, o čem mluví, ale teprve když jsem spatřil rozlehlé stepi spoutané na obzoru strmými štíty zasněžených hor, když jsem procházel po hedvábném koberci horských protěží, abych se zabrodil do křišťálově čisté řeky plné velkých lenoků a tajmenů (obdoba našich pstruhů), uvědomil jsem si, že je to opravdu možná poslední kousek země nedotčený civilizací,“ básní Rozsypal, který se do Mongolska chystá opět na podzim.
Na Blanensku můžete Rozsypala potkat například na Křetínce u Letovic. ,,Jezdím tam od napuštění přehrady, kdy jsme tam ještě s tatínkem chodili na pstruhy, později jsme tam chytali jelce tlouště na maliny a nakonec kapry, úhoře, candáty a štiky. Také řeka Svitava má velké kouzlo,“ tvrdí.