Tak vypadal letní stanový tábor v Uhřinově, jenž na čtrnáct prázdninových dnů obsadili skauti z desátého oddílu Blansko.
„Pro děti z paneláků je to skutečně něco výjimečného. Je to způsob, jak je naučit obdivu a pokoře k přírodě, navíc si na vlastní kůži vyzkouší život bez výdobytků civilizace,“ vypočítává klady vůdce tábora Černý Bobr, v civilu Jan Pořízek. Nové jméno tu má téměř každý, a tak se stává, že se po tábořišti prochází Koala a Smajlík, Kometa a Letec hrají badminton, Donald bojuje s rytířem vlastnoručně vyrobenými meči, nebo si Kiwi s Nikitou ujídají navzájem oběd z ešusů.
Smíšený skautský oddíl „Pramen“ existuje už deset let. A ti, kteří byli kdysi na táboře nejmladší, jsou dnes vedoucí a připravují ho. „Jezdím sem hlavně kvůli té bandě lidí, za tu dobu jsme si mezi sebou vybudovali perfektní vztahy,“ přibližuje osmnáctiletý Lukáš Musil, který chodí do skautu odmalička. A zřejmě na tom něco bude. Všech padesát táborníků včetně kuchařek, vedoucích i dětí se shoduje na tom, že svébytná rodinná atmosféra má něco do sebe. „Každý na táboře má své místo a když tu chybí, je to poznat. Nikdo tu nikoho nebuzeruje, děcka bereme jako sobě rovné,“ dodává Lukáš Musil.
I podle kuchařky Ivy Müllerové je největší výhodou tohoto tábora oproti jiným přístup vedoucích jak k sobě navzájem, tak k dětem. „Sice zde funguje řád, ale nikdo nemá pocit, že něco zásadně musí,“ vysvětluje žena, která na táboře společně s manželem vaří už šestým rokem. „Člověk se na chvíli může odprostit od času. Třeba když jsme čekali na děcka s jídlem na pátou, a ony přišly ve dvě. Tam se fakt nedá hodinami řídit,“ usmívá se a dodává, že přísloví o hladu jako nejlepším kuchaři pro ni neplatí. „Za léta praxe už víme, co dětem chutná. Nespoléháme na to, že sní všechno jen proto, že jsou polomrtví hlady,“směje se. Ani kamna místo sporáku jí prý nevadí. „Vařili jsme už na ledasčem a zatím jsme nikdy hlady neumřeli,“ popisuje. Nejoblíbenější jsou mezi dětmi překvapivě brambory na loupačku, které si každý připravuje sám.