V sále vyhrávají muzikanti a mladíci prohání děvčata po tanečním parketě. Do toho vpadne rychtář a rájecká vrchnost. I hody mají svá pravidla. Rychtář je neváhá připomenout. „Držení hudu, hať sa nikdo nestraní, hať všeci zapomenó na dosavadné trčke, hať hudy držijó všeci, ale co sa jídla a pití dutkne, hať každé dělá tak, jak má hluboko do kapse. Strkat roce do kapes cezích se trpět nebude,“ varuje ustrojený pán v nářečí.

„Ja ja ja ja ja,“ zavýskají rozdováděně stárky. A zábava může začít. „Dříve se stárek stavil pro stárku, venku stála májka a půlka dědiny si vyšlapovala v průvodu. Tančila se i moravská beseda. Na tradici se snažíme navázat,“ říká pořadatel Stanislav Šindelka, který oblékl kostým rájecké vrchnosti. Václavské hody neboli dožínky slaví lidé v Šošůvce už devadesát let.

Do minulosti se ponoří i Eliška Mikulášková. Ta dováděla jako dítě v kroji ještě s hrabičkami. „O šití krojů jsme se podělili. Já šila kalhoty, jiná zase sukně. Šili jsme ze všeho, na kroj padla i prostěradla,“ podotkne žena.

Parádu, ve které se ženy o hodech nosí, má nyní na svědomí Marie Cibulková, rychtářka. Některé oblečení je nové, jiné přešívá. „Horácký kraj je chudý. Kroje tedy nebyly příliš ozdobné. Převládá na nich zelená, červená a žlutá barva,“ popíše Cibulková s tím, že zelenou sukni doplnily o neděli barevná kordulka a zástěrka, v sobotu oblékly ženy bílé doplňky.

Na hodech nechybí ani tancovačka. Mladí vymašlení stárci mnohdy přihodí do choreografie něco ze svých nápadů. Do kroku jim hraje Olšověnka.