Na sobotní vernisáž své výstavy nazvané Transformácie přijel do Blanska osobně. Držitel řady významných ocenění svoje díla v Blansku představuje už poněkolikáté. Poprvé to bylo v roce 1984, kdy nemohl vystavovat na Slovensku. Díla Jozefa Jankoviče mohou zájemci v blanenské galerii vidět do šestého ledna.

Máte za sebou desítky let umělecké tvorby, Vaše práce jsou uznávané nejen doma, ale i ve světě. Znám Vás blíže, protože jsem u Vás tři roky studovala. Jak byste Vy sám charakterizoval svoji tvorbu?
Je pro mě dost velký problém slovně vyjádřit to, co se mi podařilo vyjádřit vizuálně, ať už ve formě sochy nebo malby. Snažím se nějakým způsobem vyrovnat se světem, ve kterém žiji, a zároveň vyjádřit svůj vnitřní svět a střet těchto dvou světů na ploše plátna nebo hmoty v prostoru. Při tom se pokouším odhalit různé typy společenských nebo vizuálních manipulací. Protože člověk je vlastně vždy jen částečně svobodný a je neustále manipulovaný tím, co je společensky, ekonomicky nebo politicky dáno.

Ve Vaší tvorbě jsou charakteristické překládané figury nebo také deformované figury. Jak jste se k takovému výrazovému jazyku dostal, co Vás na té deformaci stále tak zajímá?
První kresba podobného typu překládání vznikla na začátku sedmdesátých let. Šlo o cyklus pěti šesti kreseb, ale potom jsem dal přednost počítačové grafice a kresbě pseudoarchitek­tonických projektů. Až někdy začátkem osmdesátých let jsem se k tomu motivu znovu vrátil a dál ho rozvíjel. Dá se říct, že vývojová linie u mě až takový význam nemá. Některé motivy se dostanou k realizaci až po několika letech, někdy až po desítkách let.

Vaše sochy a obrazy mají výrazné barvy. Má to nějaký konkrétní význam?
Jestliže moje tvorba má povahu existencionální až tragickou, tak pomocí barvy se dostanu do pozice tragikomické. Potom tato díla působí groteskněji a jsou přijatelnější pro diváka. I v realitě, ve které žijeme, je povrch vždy pestrý a skutečnost je vždy temnější.

V Blansku nevystavujete poprvé. Jak to zde bylo s Vašimi předchozími výstavami?
Poprvé jsem v Blansku vystavoval v roce 1984 počítačovou grafiku. Tehdy ještě samozřejmě byly problémy počítačovou grafiku vůbec dělat, protože bylo jen pár velkých počítačů a bylo těžké se k nim dostat. Na Slovensku jsem vůbec neměl možnost tyto grafiky vystavit. Tak jsem využil příležitost a poprvé jsem větší kolekci vystavil v Blansku. Později jsem zde vystavoval na několika výstavách brněnské skupiny Q v letech 1991, 1997, 2002 a 2009. Blansko docela dobře znám. Před dvěma lety jsem ve zdejší slévárně DSB Euro odléval velkou sochu pro brněnský kampus Masarykovy univerzity.

Na nynější výstavě v Galerii města Blanska je soubor obrazů odkazujících k umělcům dvacátého století a k současným umělcům. Jsou to Vaši oblíbenci?
To se tak nedá říct. V podstatě má ten cyklus typické motivy geometrické abstrakce. Zaměřuji se na výskyt základních geometrických útvarů – čtverec, kruh, kříž, obdélník, které se objevují u umělců různých generací a v různých částech světa. No a podle situace, který autor mě zaujme, použiji jeho barevnost i základní skladbu a narušuji ji takovým protipohybem. Narušuji ji figurou a vlastně tím svým způsobem pošpiním čistou geometrickou formu. Říkám tomu polidšťování geometrie.

Máte ve své tvorbě teď nějaké zvláštní téma?
Momentálně jsem se rozhodl, že zkusím znovu malovat. Takže ten cyklus Bez názvu, který je v Blansku vystavený, to jsou v podstatě retromotivy, které jsou v mých skicách přítomné deset dvacet let. Jsou to v podstatě motivy sochařské, které bych rád vytvořil ve třech rozměrech. Ale když vím, že už je nemám šanci zrealizovat, tak se je pokouším udělat aspoň v malbě.

Jaká je pozice umělce, zvlášť začínajícího, dnes?
V dnešní společnosti? (smích) Pozice umělce, v socialismu i v kapitalismu, je v zásadě stejná a vždy okrajová. Umělec, který není schopen tvořit svoje dílo jako zboží pro okamžitý prodej a není schopen zaujmout trh, je samozřejmě v té stejné pozici jako za normalizace, kdy nebyl schopný plnit požadavky ideologické. Takže se toho moc nezměnilo.

Co tvoří podmínky pro umělce, zvlášť mladého umělce, aby byl schopný tvořit?
Myslím si, že jen výtvarný talent nestačí. K tomu je potřeba přidat i talent obchodní, částečně společenský a samozřejmě schopnost organizovat výstavy a tak dále. Zkrátka, je potřeba mít hodně talentu a hlavně výdrž.

OLGA HOŘAVOVÁ (autorka pracuje jako vedoucí Galerie města Blanska)