Na zeď se promítne zarostlá cestička jakoby v pralese. „Když jsme tudy šli před devíti lety, měli jsme nohy rozežrané od pijavic,“ zavzpomíná Rusek. Himálajskou krajinou projížděl na kole znovu v listopadu minulého roku, bez následků. Sedm lidí, sedm kol, dvě stě korun vystačilo denně na jídlo a pití.
Fotografie kadeřníků, kteří pečují o své zákazníky přímo na ulici, mluví za vše. „To, co je u nás schované uvnitř, bylo k vidění všude na ulici,“ komentuje Rusek. Ulice zaplněné odpadky. Ty se však podle průvodce Ruska během dne odklízejí. „A všude je cítit chlór,“ prohodí něco o himálajské hygieně.
Cestovatelé se svezli nejen na kole. Projeli se i ve vlaku nacpaném lidmi. Jejich sedadlo bylo plné, přesto si k nim jeden z Indů přisedl. Když se štíhlý průvodce posunul, aby mu udělal větší místo, seděli vedle něj Indové hned dva.
„Lidé tam jsou velmi vstřícní. Cítil jsem z nich však, že se cítí být méně než Angličané,“ říká Rusek, který se v zemi domlouval právě anglicky. Navštívil i zdejší nejstarší anglickou budovu.
Mezi vysokými horami, rýžovými poli a kamennými cestami, které vyrábí lidé rozdrcováním balvanů, je však všudypřítomná civilizace. Ve městech trčí k nebi vzhůru zauzlované elektrické kabely, přítomný je i internet či telefon.
Na další fotografii se v houfu nesou místní školáci v modravých uniformách. „Ty mažou rozdíly mezi dětmi,“ schvaluje je Rusek.
Kromě nádherné přírody království Sikkim cestovatelé ocenili i horské kláštery. Mísení budhismu a hinduismu není nic neobvyklého. Rusek viděl také křesťanský hřbitov.
Na závěr se na zeď promítnou snímky řeky Gangy. Lidé se v jejích vodách koupou, perou tam své oblečení a někteří chodí na její břeh zemřít. Jejich popel se pak stane součástí indické řeky.