Zmatená rodička chce skočit z okna porodnice. Drží ji pracovníci nemocnice, po žebříku leze vzhůru Josef Pěnča. Žena nakonec šťastně končí v jeho náruči. Hasič rovná se zachránce. Ne každý ale ví, že existuje i požární sport. A v tom dvacetinásobný mistr republiky a velitel družstva blanenských hasičů Josef Pěnča vyniká.
Modrooký muž se po pětadvaceti letech služby ve Strakonicích dostal do Blanska. „Bydlím v Brně a k blanenským hasičům jsem chtěl kvůli sportu,“ sdělil Pěnča. Ten s celým družstvem v úterý vyhrál krajskou soutěž. Při soutěži hasiči závodí kolektivně v požárním útoku nebo štafetě čtyřikrát sto metrů. Individuálně se mohou ukázat v běhu sto metrů s překážkami nebo výstupu na cvičnou věž. „V roce 1990 jsem udělal český rekord na věži, který ještě nikdo nepřekonal,“ dodává Pěnča, který věž zdolal za necelých čtrnáct vteřin.
Pružné hasičovo tělo se rozbíhá s žebříkem v ruce. Ten zahákne do prvního patra věže a rychlými skoky vyšplhá nahoru. To opakuje až do patnáctimetrové výšky. Dole pod ním se ztrácí malá matrace. „Cvičnou věž jsem trénoval často sám, matraci jsem si dolů nedával. Ale můj kamarád se tak zabil. Spadl z třetího patra a zlomil si krční páteř,“ zavzpomíná čtyřiačtyřicetiletý hasič. S ostatními kolegy za celodenní směnu, kterou absolvují každý třetí den, dvakrát trénuje.
A ještě že tak. Hasič totiž napínavé okamžiky neprožívá jen v práci. „Na koupališti zmizel pod vodou kluk. Zjistili jsme, že správce za provozu vypouští bazén. Zrezivělá mříž ve vypouštěcím potrubí praskla a kluka to vcuclo,“ popisuje Pěnča. Malého chlapce se podařilo rozdýchat. Byl však ve vodě kolem deseti minut, takže hrozilo postižení. „Pak jsem byl na plese a jeden muž mě pozval na panáka. Šlo o otce toho chlapce, děkoval mi,“ dovypráví příběh Pěnča. Toho si váží víc než medaile, kterou má za záchranu života.