Lidé v krojích zachycení při všedních chvilkách dne, portréty, krajiny, kvítí. Boskovické muzeum provonělo Kořencem. V těchto dnech v prostorách muzea totiž milovníci kvalitního umění najdou obrazy již zesnulého Františka Řehořka.


„Řehořkovo Kořenecko. Je na místě, že se klidová oblast takto nazývá,“ uvedla na vernisáži minulý čtvrtek místostarostka Boskovic Jaromíra Vítková. Podle ní akademický malíř Řehořek ve svých dílech zdokumentoval krásnou stránku Kořenecka i Boskovicka. „Za svého života malíř příliš nevystavoval, maloval totiž své nejbližší a známé,“ podotkla Vítková, která je ráda, že kouzelné obrazy mohou lidé zhlédnout v Boskovicích.
Syn významného malíře Vladimír Řehořek její slova potvrdil. „Támhle je namalovaná moje teta a zde maminka,“ prozradil o některých olejomalbách či akvarelech a poděkoval Petru Vítamvásovi z muzea, který výstavu zajistil.


Za tónů lidových písní krojáků ze souboru Kořeňák Řehořek mladší barvitě zavzpomínal na svého otce. „Byl na kamenosochařské škole, ale cítil se být malířem. Bez vědomí rodičů se tedy dostal do Prahy, kde třel bídu s nouzí,“ vyprávěl Řehořek a dodal, jak otcovy modelky schválně zapomínaly svačiny, aby měl co jíst. Nakonec malíř Řehořek s pomocí rodičů v Praze akademii vystudoval.


Do jeho tvorby se vryl právě Kořenec a tamní tradice. Mistra při práci nesměl nikdo rušit. „Jediný tvor, který bedlivě sledoval jeho tahy štětcem byla naše kvočna Pipka. Vždycky mu seděla na ruce. Jednou tatínek odložil paletu a odešel. Když se vrátil, Pipka byla zamazaná od olejových barev, asi to zkoušela po něm,“ vzpomněl jednu kuriózní historku Řehůřek junior.
Otec uznávaného malíře byl zahradníkem. I sám František Řehořek se podle svého syna staral se zálibou o okrasnou část zahrady. „A já jsem botanik,“ uzavřel.


Řehořkovy obrazy při vernisáži obdivovala i Jaroslava Hanzálková, která přijela na návštěvu za sestrou až z Prahy. „Líbily se mi kresby vlčích máků. A ty portréty starých lidí, to člověka bere za srdce, je to doba našich babiček a dědečků,“ rozjímala Hanzálková. Na portrétu Řehořkova otce spatřila čepici, kterou nosíval její dědeček. „Autor se věnoval tolika žánrům, každý promlouvá svým způsobem, vše má svou poezii,“ dodala návštěvnice výstavy.