Muž se kterým si osud vposledních letech nepěkně pohrál. Zákeřná choroba nalomila jeho zdraví. Připravila ho o nohu. Snaží se však bojovat a rozdávat radost. Píše pohádky. Příběhy pro děti.

Ale označení spisovatel se brání. „Já a spisovatel? Kdepak,“ říká tiše Miroslav Konvalinka, který na Blanensku platí také za zapáleného pěstitele skalniček. O nich nejenom mluví ale také píše. Stále častěji však jeho tvorba míří do světa dětí.

Pohádky. Baba Jaga. Perníková chajda. Budulínek. Notoricky známé postavy a příběhy, kterými se však Konvalinka příliš ovlivňovat nenechá. Snaží se psát příběhy jejichž motiv vychází zběžného života. Mnohdy reálných a skutečných postav a věcí. Hřebík, veverka, klubíčko. Letmo několik názvů jeho pohádek. Ale třeba i Bond, řetěz, příšera. Pohádka vznikne většinou podle Konvalinkovy aktuální nálady a fantazie. Okamžitého nápadu.

„Třeba sedím u nedělního oběda. Chci si přisolit polévku a nejednou na mne ze solničky jakoby vykukoval čertík. A už vidím, jak místo mne sedí malý kluk. Jmenuje se Vítek a co všechno může následovat,“ popisuje vznik linky svých příběhů Konvalinka, pro něhož je psaní duševní očistou, nabíjí ho energií, radostí. „Prostě je to někde tady,“ říká a vlehce si poklepe na hruď.

Cesta jeho příběhů ke čtenářům je však nesmírně složitá, klopotná, plná překážek. Vydavatelství jeho texty většinou odmítají se slovy: „Tohle se prodávat nebude. To dnes nikdo nečte.“ Některé sbírky pohádek vydal vlastním nákladem pro okruh známých a přátel. „Rozhodně nechci psát pro peníze. Vždyť to ani není dost dobře možné. Mám nesmírnou radost, když se má pohádka dětem líbí a chtějí přečíst další,“ říká Konvalinka, který se svými příběhy vprůběhu roku pořádá několik besed a čtení na mateřských školkách a základních školách. „Možná kdybych psal pohádky nějakou tradiční formou bylo by to pro vydavatelství schůdnější. Ale já šel vždycky proti proudu. Ne vždy se to však vyplácí,“ zdůrazňuje Konvalinka, který nejraději píše vnoci. „Dříve jsem pracoval hodně na počítači. Hlavně večer. Padala mi hlava únavou. Nejlepším receptem na únavu bylo napsat nějakou tu pohádku. To jsem vždy ožil,“ uzavírá súsměvem muž, který píše aby byl.