Málková si s panenkami hrála jako většina malých holek. Nyní ji spíš zajímá, jak ozdobí její domov a z jakých látek je ušité jejich oblečení. „Profesionální sběratelky doporučují si s panenkami hrát. Já na to už nejsem. Zajímá mě hlavně módní návrhářství,“ říká dvaačtyřicetiletá žena.

Ta dostala první porcelánovou panenku před patnácti lety. Tehdy ji brala jako pěkný doplněk domova. Časem ale přibylo víc takových dárků. Některé panenky pak Málková koupila sama v obchodech s upomínkovými předměty nebo na internetu. „Velmocí výroby porcelánových panenek je Německo, takže odtud kupuji panenky přes internet. Podařilo se mi získat dokonce i dvě panenky z doby první republiky,“ pokračuje sběratelka.

Ta často pracovně cestuje do zahraničí. Odtud si občas panenku přiveze jako suvenýr. „Před několika dny jsem byla v Rusku a náhodně jsem tam narazila na další pěkný kousek,“ dodává. V podkroví jejího domu tak nyní stojí ve skleněných vitrínách dvě stě panenek.

„Mají porcelánové hlavičky, ruce a nohy. Tento týden skončila má první výstava v rájecké knihovně. Byla fuška všechny panenky přenést do výstavní síně, jsou totiž velmi křehké,“ říká Málková. Přesto plánuje další výstavy. Nejrůznější figurky uvidí lidé třeba v Letovicích, Sulíkově či v boskovickém zámku. „Spousta sběratelů panenek se soustředí na jediné období, jediný materiál nebo téma. Já sbírám všechny, hlavně se mi musí líbit,“ míní žena.