Čím víc se ten čas blíží, tím je rušněji u pokladny. „Už minulý týden byly všechny termíny obsazené,“ usmívá se Petra Mazalová, zatímco za pultem vyřizuje vstupenku pro pár s malou holčičkou. Ta zřejmě zájem rodičů o historické brožurky nesdílí a místo toho netrpělivě kouká z okna do zahrad.

Konečně se po nádvoří rozezní hlas průvodkyně, ač přehlušený vzrušeným šepotem početného davu. „V zimě jsme tu byli na výstavě kamélií, ale na noční prohlídce jsme tu prvně. Říkali jsme si, že pohádková atmosféra Panny a Netvora se pro zámek skvěle hodí,“ vysvětluje jedna z návštěvnic, Věra Novotná.

Diváci poprvé vcházejí do nevelkého kruhového sálu s vysokým stropem. Místnost osvětlují červené a modré reflektory, vytvářející tajemnou atmosféru. Rozeznějí se první tóny hudby a za dveřmi se ozve zvuk těžkých kožených bot. První herci přicházejí na scénu. „Bonsoir, mon ami,“ zazní na úvod z úst jednoho z nich. Hra původně z pera francouzské autorky začala. A naštěstí pokračuje v rodném jazyce většiny přítomných.

V prvních scénách se návštěvníci seznamují s plavovlasou Julií, v podání Kateřiny konečné, a několika šlechtici. Klidnou atmosféru náhle přeruší křik. Vběhne dveřmi přímo mezi diváky. Netvor. „Vnikl jste do mé zahrady!“ oboří se na jednoho z šlechticů. Jeho chraplavý hlas se nese stěnami zámku jako ozvěna. Tu pak pročísne zvonění mečů při šermířském souboji. Výsledek je jasný – Netvor v podání Václava Ambrože zvítězí a krásná Julie se mu musí vydat kvůli jediné růži.

Sotva utichnou herci, průvodkyně vyzve diváky, aby se přesunuli do další místnosti zámku. „Já dál nechci, já se bojím,“ prohlásí malý chlapec. Nakonec se však uvolí.

Skrze další místnosti se diváci stěhují spolu s herci, a v každém pokoji je jim poodhalena část příběhu. „Ale proč vás nesmím zahlédnout?“ ptá se Julie, otočená ke zvířeti zády. Když pak zahlédne v zrcadle jeho odraz, vykřikne, a s ní i v překvapení několik diváků.

Příběh končí tam, kde začal. V kruhovém sále. Po velkém finále s šermířským soubojem se dívce podaří láskou přeměnit Netvora v mladého muže. Diváci ji za to odmění bouřlivým potleskem.

Uklonit se přijde i zbytek herců. Následuje hromadné focení – na selfie s Netvorem se stojí fronty. „To budete chtít asi s maskou, že?“ ptá se Ambrož při pohledu na kožešinovou masku skrze zpocené prameny vlasů. Všichni herci ze skupiny Exulis se však focení zhostí. Jsou zvyklí - na zámku hrají už osmnáctou sezónu.

V chladném nočním vzduchu na nádvoří se pak mísí ti, jež ze zámku právě vyšli, a ti, jež čekají na termín v deset hodin. Zatímco jedni se vědoucně usmívají, druzí netrpělivě nahlížejí do zámeckých oken, a hádají, co je asi čeká.

Kristýna Sklenářová