Hudbu má podle svých slov v genech. „Tatínek hrál na tubu, maminka zpívala a brácha hrál na housle. Byli jsme taková hudební rodina,“ usmívá se Procházka.

Lásku k hudbě se snaží předávat i dalším generacím. „Mým dětem se do hraní moc nechtělo, protože viděly, jaká je to dřina. Ale vnouče už začíná hrát na zobcovou flétničku,“ říká hrdý dědeček.

Už při studiích na konzervatoři působil v dechové hudbě Žadovjáci. „V roce 1978 jsme dokonce vyhráli Zlatou křídlovku v Českých Budějovicích,“ bilancuje.

Kromě hraní se postupem času pustil i do skládání. „Už ve škole jsem upravoval lidové písničky. Svoji první orchestrálku Žadovské děvčátko jsem věnoval své budoucí manželce,“ usmívá se muž, který učí trubku na Základní umělecké škole v Kyjově.

Ve slavné dechové kapele Mistříňanka působil Procházka od roku 1980. „Potkal jsem tenkrát jejich kapelníka, který mě do Mistříňanky pozval,“ popisuje.

S úspěšnou kapelou procestoval Evropu a dostal se i do amerického Chicaga. „V překrásném sále jsme hráli Čechům, kteří ve městě žili. Vřele nás uvítali, tančili v krojích a dokonce i zpívali české písničky s americkým přízvukem. Bylo to dojemné a krásné,“ vzpomíná.

Od roku 2001 působí Procházka v dechovce Vlada Kumpana. „Po dvaceti letech v Mistříňance už je člověk trochu opotřebovaný, nemá nové nápady. Nabídka od Vlada Kumpana pro mě byla novým impulzem,“ svěřuje se muzikant.