„Podle statistiky Unie filmových distributorů máme mezi letními kiny opět nejvyšší návštěvnost v republice. Mnohem důležitějším milníkem je však skutečnost, že letos dělníci dokončili opravu celého areálu kina,“ řekl ředitel boskovického kina Tomáš Marvan.

Nákladnou rekonstrukci odstartovali Boskovičtí před sedmi lety a přišla na šestačtyřicet milionů. „Konečně můžeme účinkujícím nabídnou důstojné zázemí na úrovni. Je postavený kompletně nový objekt se dvěma vybavenými šatnami, sprchami a toaletami. Přibyly i toalety pro veřejnost a sklad,“ shrnul opravy a modernizaci kina ředitel Kulturních zařízení města Boskovice Oldřich Kovář.

Vítání občánků, ilustrační foto
Vítání občánků? Raději ne. V Blansku ho odložili na neurčito

Příští rok oslaví boskovické letní kino šedesát let. První promítání se v něm uskutečnilo druhého září roku 1961. Publikum vidělo film Posvícení. Se stavbou kina Boskovičtí začali v roce 1956. Původně mělo jít o stálé pódium a hlediště pro pořádání různých slavností. O tom, že postaví i letní kino, rozhodli tehdejší úředníci až později.

„Původní návrh jsme dvakrát přepracovávali, nakonec na promítání filmů sedmdesátimilimetrového formátu. Takže jsme měnili půdorys pódia a hlediště a rozšířili už hotovou část pódia. Tak vzniklo kino s největší promítací plochou ve střední Evropě,“ popsal v roce 1968 pro Vlastivědné listy Boskovicka tehdejší předseda komise pro výstavbu Karel Kovařík. Konečná podoba areálu vznikala až do roku 1968. Hlediště pohodlně pojalo kolem tří tisíc diváků.

Jednou z největších promítacích ploch letního kina ve střední Evropě se Boskovičtí chlubí dodnes. Má rozměry patnáct krát pětatřicet metrů. Dříve bylo v kině plátno. To však trpělo působením počasí, takže v osmdesátých letech vznikla zděná promítací plocha.

Zlatými časy pro boskovické letní kino byla šedesátá až osmdesátá léta. Od roku 1964 až do konce osmdesátých let tam totiž na filmové festivaly pracujících mířily tisíce lidí a různé filmové delegace. „Při filmových festivalech jsme rozmisťovali reflektory s barevnými světly do trávy, nasvěcovali jsme kopec ke kinu a cesty. Vypadalo to impozantně,“ zavzpomínal před časem Miroslav Novotný, který v kině dlouhá léta promítal.