Dílo pětadvacetiletého malíře zaujalo kurátorku pražské Galerie kritiků, kde vystavoval loni v červnu. „A právě ta mě do Florencie pozvala. Vystavoval jsem tam portréty skladatelů Johanna Sebastiana Bacha, Ludwiga van Beethovena a Carla Marii von Webera. Každý z portrétů je spojený s konkrétní hudební skladbou,“ popsal Kiseljov s tím, že maloval akrylovými barvami na dřevěný podklad. Své vernisáže mladý malíř často okoření poslechem klasické hudby. „Skladbu a skladatele pak lidé vnímají jako celek,“ dodává. Svá díla přirovnává k ikonám. Ty vymaluje symbolickými barvami. Kiseljov používá i zlatou barvu, jeho obrazy tak při nasvícení září. „Při malování mě vede hudba. Tu si pouštím v hlavě, skladby totiž znám zpaměti. Takové ztvárnění hudby barvou je ve světě novátorské,“ zdůvodní, čím jeho tvorba nejspíš odborníky uchvátila. Ke klasické hudbě má Kiseljov blízko, studoval totiž scénografii na brněnské Jamu a pak působil jako scénograf i režisér oper. Nyní je umělcem na volné noze.

Ve Florencii se mu vryl do paměti klášter San Marco, kde tvořil celý život malíř Fra Angelico. „V kláštěře jsou vystavená jeho díla přesně na těch místech, kde je tvořil. V celách, kde dřív žili mniši, udělal třeba nástěnné malby,“ popsal jeden z největších zážitků z Bienále Kiseljov. On sám se pustil do nástěnných maleb v zámečku donátorky umění. „Byl jsem u ní ubytovaný a v noci jsem tam tvořil nástěnné malby, přes den jsem byl na Bienále ,“ prohodí Kiseljov, jehož ruku vede hudba i při tomto způsobu malování. Nástěnné malby vykouzlil v minulosti v přímém přenosu před diváky. Letos budou hrát všemi barvami i zdi výstavní síně v dalekém Chicagu.

Účast na prestižní výstavě totiž Kiseljovovi otevřela dveře do dalších koutů světa. „Do Chicaga mě pozval americký kritik výtvarného umění, který měl na Bienále přednášky,“ přibližuje malíř. Letos zamíří ještě do tureckého Istanbulu.

Další informace a ukázky tvorby Vladimíra Kiseljova nelznete na adrese kiseljov.ic.cz