Hlavně přihlížející ženy a dívky se nenechají dlouho přemlouvat. Najde se i odvážný muž a spontánně se přidávají děti. Za doprovodu muzikantů na tamburíny, flétnu a akordeon se učí základní kroky pizzica, což je podle Kateřiny Česalové druh tarantelly, tradičního tance zejména v italské oblasti Salenta. „Pizzica znamená v překladu štiplavý, zkusíme si kroky, jako když se snažíte zašlápnout pavouka," vysvětluje tanečnice a brzy na pódiu víří pestrobarevné šátky. Khaossia se večer představuje ještě při koncertu v synagoze.

Radek Motzke, který přijel z malé vesnice od Tišnova, je z tanečního workshopu nadšený. „Původně jsem neměl v plánu se zapojit, ale tančím rád a bylo to skvělé. Na zdejším festivalu se mi nejvíc líbí to, že se zde jen pasivně nekonzumuje. Ale že je právě možné si třeba zatancovat, vylézt si na strom, něco si namalovat. Nebo si s průvodcem projít zdejší židovskou čtvrť. Toho jsem využil poprvé, bylo to velmi působivé, průvodkyně nás svým výkladem úplně strhla," vyjmenovává muž.

Přijel na dva dny i s manželkou a hodně si užili také páteční koncerty v amfiteátru letního kina. „Není to zde agresivně komerční, je to festival s dobrým vkusem," shrnuje Motzke.

Česko-německý jazz

Hudba je jen jednou z částí multižánrového festivalu, který ovládá celé město. Na největší hudební scéně v amfiteátru letního kina v pátek večer vystoupili Please The Trees, Lenka Dusilová s Baromantikou nebo Tata Bojs. V sobotu pak Michal Prokop, slovenská kapela Los Massakeros nebo ostravští Schwarzprior. A také kapela Tichá dohoda. „Ta sem přijela oslavit třicátý rok své existence a zahrála v rozšířené nástrojové sestavě," říká šéf festivalu Čestmír Huňát z pořádajícího sdružení Unijazz.

Pořádně to žilo také na Uni scéně v areálu Panského dvora, komornější atmosféra vládla na česko-německé jazzové scéně v Zámeckém skleníku. Tu oceňuje například Andrea Brčíková z Mikulčic u Hodonína. „Jsem tady s dcerou a malou vnučkou. V letním kině byl na malou už moc velký hluk, ale jazz je i pro děti. Na tento festival jezdíme často. Je zde pohoda, skvělý program, navíc v kulisách nádherného města, kde jsem se narodila a ráda se sem vracím," doplňuje žena.

Stany, divadlo v hradu

Ve zdech hradu i před ním se odehrávají divadla, v kině Panorama promítají jeden film za druhým. Řadu z nich si v programu zatrhly sedmnáctiletá Daniela Benešová a šestnáctiletá Kristýna Kultová, které přijely na festival z Brna. „Dostaly nás hlavně filmy Démanty noci, Smuteční slavnost a Poklad. Ale celý program je prostě skvělý. Jen škoda, že se nedá stihnout všechno," shodují se kamarádky, které v pátek večer posedávají na trávníku v zámeckém parku. Na festival přijely poprvé a rovnou na tři dny. „Přespaly jsme ve stanovém kempu pod zámkem. Líbí se nám také zdejší zázemí, organizátoři myslí třeba i na dostatek záchodů, jsme celkově nadšené. Rozhodně přijedeme i příští rok," mají jasno dívky.

Čtyřiadvacátý ročník festivalu, který od čtvrtka do neděle ovládl bez nadsázky celé Boskovice, provázelo příjemné počasí. „To nás moc potěšilo, celou dobu svítilo slunce a foukal mírný vítr, což je ideální. Pouze při pátečním půlnočním koncertu Tata Bojs se strhla krátká bouřka s lijákem," hodnotí mluvčí festivalu Adéla Procházková. Branami jednotlivých scén prošlo kolem čtyř a půl tisíc lidí. „To je víc než loni," doplňuje Procházková. Na organizaci se podílelo kolem sto padesáti lidí, zejména dobrovolníků.