Kdo nemohl ven, přihlížel alespoň u obrazovek v Thermalu. „Kolik má sebou dětí? Tři, nebo čtyři? A ty jsou z prvního manželství?“ „Co to má za šaty, ježíši!“ Nejlepší je paní Donutilová, ta fakt nestárne,“ komentovaly příjezd hostů barmanky a další ženy z personálu. Běh na dlouhou trať se včera v noci ve Velkém sále Thermalu šťastně uzavřel. A to hned dvojnásob. Svůj těžký závod doběhli jak organizátoři festivalu, kteří po dvou letech a složitých covidových přípravách vrátili přehlídku na kolonádu. Že se to povedlo, dokazovaly radostné oči všech, kteří pod temnou oblohou a kulatým měsícem poslouchali muzikálové písně Jesus Christ Superstar.

Svůj složitý běh dovršil i hrdina zahajovacího filmu Zátopek, který sledoval zaplněný Velký sál. Jediný, kdo nedoběhl včas do cíle, je hotel Thermal. Navzdory roční pauze a slibům politiků předvedl v den zahájení úplně jinou podívanou. Kyblíky a kabely trčící ze zdi v pokojích, hromady papundeklových krabic na chodbách, roztřepené pryžové koberečky po malování, klíčové toalety s cedulí „Mimo provoz“. A nešťastné ukrajinské uklízečky. „Nejsou lidi…,“ shrnula jedna. „Ubytovat? Teď ne, až odpoledne. Pokoje se ještě rekonstruují,“ zněly odpovědi v recepci. Servis čtvrté cenové, zato ceny v hotelových barech a restauracích ve vysokých patrech. Nemůžete na WC? Dejte si polévku za osmdesát, studený párek za sto, anebo rovnou oběd za 450. Slibovaný bazén sice napuštěný, ale dál zavřený, lemovaný pytli s maltou a dělníky v oranžových vestách. Tohle je úplně jiný běh. A bude ještě dlouhý.