VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Flétniska Koudelková: Hudba je hlavně o emocích. V krizi mě postaví na nohy

Boskovice /ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ - Načančané paruky, baculatí andělíčci a kýčovitá zdobnost. Matné útržky z hodin dějepisu, které si většina z nás vybaví, když zazní slovo baroko. Pro flétnistku Michaelu Koudelkovou z Boskovic je ale baroko především Johann Sebastian Bach nebo Antonio Vivaldi. Původní znění staré hudby už několik let přibližuje divákům na domácí půdě, ale také na Slovensku, v Polsku, Rakousku, Německu, Norsku nebo Anglii.

28.9.2017
SDÍLEJ:

Michaela Koudelková z Boskovic na koncertech vystupuje se známými barokními orchestry, jako je například Czech Ensemble Baroque, Musica Aeterna, La Tempesta nebo Wrocławska Orkiestra Barokowa.Foto: Archiv Michaely Koudelkové

Na koncertech vystupuje se známými barokními orchestry, jako je například Czech Ensemble Baroque, Musica Aeterna, La Tempesta nebo Wrocławska Orkiestra Barokowa. „Talent bez píle je stejně na nic jako píle bez talentu. Chce to kombinaci obou aspektů. Je nutné opřít se o svůj talent, ale zároveň pracovat na svých slabších stránkách,“ říká čtyřiadvacetiletá dívka.

Od kolika let se věnujete hře na flétnu?
Začala jsem, když mi bylo pět let. Navštěvovali jsme spolu s tátou kroužek, kde se na flétnu učili hrát rodiče se svými dětmi. O rok později jsem pak nastoupila na základní uměleckou školu k paní učitelce Leontině Koryčánkové. Ta ve mně vzbudila nadšení pro hudbu i zobcovou flétnu.

Poté jste absolvovala řadu hudebních škol a kurzů. Které vám daly nejlepší průpravu?
Určitě nemůžu opomenout skvělé hodiny Evy Harmuthové na brněnské konzervatoři. Za hlavní průpravu do reálného hudebního života ale považuji čas strávený v Krakově pod vedením Petera Holtslaga a Letní školu barokní hudby v Kelči a Holešově. Na Letní škole jsem se vůbec poprvé setkala s interpretací staré hudby, která mě velmi učarovala.

Co všechno taková interpretace staré hudby obnáší?
Je především spojena s touhou hrát hudbu tak, jak zněla v době, kdy ji skladatel napsal. Hrajeme tedy na dobové nástroje nebo jejich kopie, dodržujeme historické ladění a držíme se původních notových materiálů. Ve flétnovém světě to taky znamená, že hudebník musí mít velké množství fléten různých velikostí, ladění a typů, jako například flétny renesanční, barokní nebo moderní. Velká potíž je u dechových nástrojů v tom, že inventář nástrojů musíme obnovovat. Bohužel to nefunguje jako u smyčců, které časem získávají na kráse.

Kde čerpá energii a odpočívá
● Oblíbený způsob odpočinku: Ráda odpočívám při poslechu hudby. Za skvělý relax považuji ale třeba i posezení s přáteli nebo sledování filmu.
● Oblíbený podnik: V Brně kavárna Park Lane a pak restaurace Trzy Papryczki v Krakově.
● Oblíbená trasa procházky: Ráda se procházím parkem okolo historického centra v Krakově.

Máte ve staré hudbě nějaké oblíbené období nebo skladatele?
Z celé hudební historie jsem si úplně nejvíce zamilovala baroko. Přirozeně jsou s ním spojení i moji nejoblíbenější skladatelé, ke kterým patří hlavně Johann Sebastian Bach, Georg Philipp Telemann a Antonio Vivaldi.

Vzpomenete si, jaká skladba pro vás byla největší výzvou?
Za nejtěžší skladbu, kterou jsem doposud hrála, považuji Bachovu Kantátu BWV 103. Flétnový part je v ní napsaný ve velmi virtuózním stylu. Bylo mi ctí, když mi Wrocławský orchestr nabídl, abych si s ním kantátu zahrála. Musela jsem ji ale nacvičit v šibeničním termínu a na sopraninovou flétnu in F, přestože je psaná pro sopránovu flétnu in D. Tu jsem ale neměla. První část kantáty je napsaná v h moll a árie se sólovým partem flétny ve fis moll, což se na sopraninovou flétnu in F nehraje právě snadno. To byla skutečně výzva.

Jak dlouho denně cvičíte?
Hodně záleží na tom, kolik mám zrovna času. Někdy trávím celý den na cestách, a to potom nehraji vůbec. Pokud jsem ale celý den na zkoušce, hraji třeba i devět hodin. Většinou ale cvičím asi dvě až tři hodiny denně. Myslím, že krátké efektivní cvičení s přesným cílem má větší smysl než bezmyšlenkovitý několikahodinový dril.

Liší se vystupování v České republice a v zahraničí? Co se týká například organizace, reakcí publika…
Myslím, že to nelze úplně generalizovat. Samotná příprava se odvíjí od atmosféry, ve které pracujeme, a od podmínek, jaké poskytují organizátoři koncertu. U reakcí publika je tomu zrovna tak. Nedokázala bych říct, jestli je například vřelejší české nebo rakouské publikum. Pokud se setkají opravdoví nadšenci jak na pódiu, tak v publiku, nálada a přijetí můžou být v malé vesničce stejně geniální jako v Carnegie Hall.

Zažila jste někdy při vystupování nějakou prekérní situaci?
Jednou jsem od flétny dirigovala orchestr. Domluvili jsme se, že navzdory notovému zápisu nebudeme některé části skladby opakovat. Pár hráčů na to samozřejmě zapomnělo a dohromady to znělo hodně divně. Odmávla jsem proto raději konec a zahrála pětiminutovou improvizaci, na kterou pak ostatní navázali dalšími částmi skladby.

Takže improvizaci si užíváte?
Osobně hraji raději to, co už je napsané, ale bez improvizace bychom se neobešli. Stará hudba dává improvizaci velký prostor, zejména co se týče načasování, artikulace, dynamiky, ozdob.

Existují kromě chyb i další věci, které vás dovedou při koncertě vyvést z míry?
Mnohdy se při koncertě stane něco nečekaného a vtipného. V tu chvíli se musím snažit zachovat vážnou tvář, protože kdybych se začala smát, skladbu bych už nedohrála. Kolikrát se ani nemůžu dívat na své kolegy, kteří si záchvaty smíchu smí dovolit díky hře na nedechové nástroje. Občas mě vykolejí taky příliš navoskovaná podlaha v sále, po které se pak nemůžu během hraní svobodně pohybovat.

Vystupujete raději sólově, nebo s doprovodem?
Nejraději hraji s doprovodem smyčcového orchestru nebo bassa continua (skupina nástrojů udržujících basovou linku pozn. red.). Čistě sólovou hudbu bez dalších hudebníků mám taky ráda, ale přeci jen si koncert více užívám s dalšími kolegy, kteří mi dávají nové a nové podněty ve hře. Za nesmírně přínosný typ hudby považuji komorní hru, ve které plní roli sólistů více hudebníků. Díky vzájemné komunikaci pak hudba opravdu žije daným okamžikem.

Michaela Koudelková

se stala trojnásobnou vítězkou interpretační soutěže Letní školy barokních umění a vítězkou národní soutěže konzervatoří v roce 2012.

Čtyřiadvacetiletá flétnistka z Boskovic absolvovala kromě studia na brněnské konzervatoři a Akademii Muzycznej v Krakově řadu mistrovských hudebních kurzů. „Na svá studia a hudební kurzy vzpomínám nejraději. Díky nim jsem tam, kde jsem,“ říká hudebnice.

Je těžké skloubit osobní život a hudební kariéru?
Všechno záleží na tom, jak si člověk uspořádá priority. Mým životem je hudba a s ní mám spojené všechno. Na rodinu a přátele si ale čas vždycky udělám. Vlastní rodinu zatím nemám. Až to nastane, nebude to zřejmě jednoduché, ale věřím, že vše se dá zvládnout.

Přemýšlela jste někdy, že s hudbou skončíte a začnete se věnovat úplně jinému oboru?
Takový moment si nevybavuji a doufám, že ani nenastane. Většinou se v krizi obracím právě k hudbě, aby mě znovu postavila na nohy.

V současnosti učíte na konzervatoři i základní hudební škole. Baví vás práce s žáky?
Učím od loňského roku, jsou to tedy mé první pedagogické zkušenosti. Učení a předávání zkušeností mě baví a vidím v tom obrovský smysl. Osobně mě ale více naplňuje hraní a koncertování, protože už od pěti let sním o vystupování na evropských pódiích. Ani učení ani koncertování ale nedělám na půl plynu, do všeho jdu po hlavě a nadoraz.

Myslíte, že dobrého hudebníka dělá převážně talent, nebo spíše píle a cvičení?
Talent bez píle je stejně na nic jako píle bez talentu. Chce to kombinaci obou aspektů. Je nutné opřít se o svůj talent, ale zároveň pracovat na svých slabších stránkách. Kdyby někdo pořád jen cvičil a cvičil, taky by to mnoho dobrého nepřineslo. Je důležité žít i normální život, zajít si do kina, přečíst knížku. Tyhle zkušenosti a pocity, které nasbíráme, se pak teprve mohou odrážet i v naší hudbě.

Posloucháte kromě klasické hudby i jiné žánry?
Ano, poslouchám. Jinými žánry mě zásobuje hlavně můj bratr Lukáš. Mám ráda jazz, soul a pop, úplně vyhraněný vkus ale nemám. Ze zpěváků si s chutí poslechnu například Jamieho Culluma nebo Leonarda Cohena.

Jaké koncerty plánujete?
Mám nyní v plánu několik koncertů v Česku i v Polsku. Jsou to koncerty sólové, komorní i orchestrální. Nejbližší koncert odehrajeme desátého října v Třebíči, v prosinci budeme mít například dva koncerty v Brně.

KRISTÝNA KUCHARČÍKOVÁ

Autor: Redakce

28.9.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Jiří Drahoš.
11

Drahoše přivítají na jihu Moravy slivovicí a kyselým zelím. Aby se rozesmál

Ilustrační foto

Za teplo zaplatí lidé z Blanska méně. Do sítě se zapojí další budovy

Lidé neplatí za nájmy ani odpady. Radnicím dluží stovky tisíc

Blanensko, Vyškovsko – Lidé dluží městským pokladnám na Blanensku a Vyškovsku za nájem, odpad nebo pokuty. Pokud situaci neřeší, hrozí jim i exekuce.

Rezidentní parkování má chránit místní, říká Bárta z Centra dopravního výzkumu

Brno /ROZHOVOR/ – Dopravou se zabývá už patnáct let. Zkoumá například technologie, které dokáží změřit, jak dlouho stojí auta na určitém místě. „Dostavět parkovací místa v takovém množství, jaké je potřeba, je v podstatě nereálné. Musíme lépe využívat stávající parkovací místa,“ tvrdí David Bárta z Centra dopravního výzkumu.

V závějích budou bránit Prusko. Brno čeká i svatební veletrh

Jižní Morava, Skalice nad Svitavou /TIPY NA VÍKEND/ - Meandr řeky Svitavy v areálu Markland ve Skalici nad Svitavou se již v sobotu změní v bojiště. Při Zimní bitvě Prusko 1945 tam svede boj německá armáda a domobrana proti přesile Rudé armády.

Husa bez provázku a výcvik lavinových psů: prohlédněte si videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku ve dnech 18. a 19. ledna 2018.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT
>