Mezitím měla příležitost poznat Kanadu a kulturu jejich prvních obyvatel, Inuitů, ale také sama poznala, jak fungují masová informační média v soudobém světě, u nás dnes stejně jako třeba právě v Kanadě. A určitý postoj, který dnes zaujímá jako umělkyně, reprezentuje velice originální, autentická řešení, která jsou samozřejmě velice mnohoznačná. Takto vidí třiapadesátiletou umělkyni kurátor z pražské Národní galerie Jiří Valoch.

V Blansku se mohli lidé seznámit s tvorbou Aleny Fouskové již začátkem dubna na její výstavě Ocuď pocuď. Ta je v pátek otevřená v Galerii města Blanska poslední den. Ve čtyři hodiny odpoledne tam navíc začíná beseda s autorkou. Na besedě bude Foustková s lidmi mluvit o své vlastní tvorbě, emigraci, ale také o Západní Kanadě, indiánech kmene Haida a jiných kmenech a představí jejich umění.

„Na besedu se moc těším. Blansko je pro mě takový návrat ke kořenům, osobní záležitost a nová dimenze. Žil tady totiž můj dědeček. Malování bylo jeho koníčkem. Moc se těšil, že až bude v důchodu, tak se do malování pořádně opře. Nakoupil si barvy, plátna a štětce. Jenže krátce poté, co odešel do důchodu, zemřel. Bylo mi pět šest a jeho malířské náčiní jsem později vlastně zdědila,“ řekla Foustková, rodačka z Karviné, která nyní žije v Černošicích poblíž Prahy.

Od mládí ji umění přitahovalo. Po maturitě vystudovala na Akademii výtvarných umění grafický obor. Po škole žila v Ostravě a pracovala na volné noze. V roce 1984 emigrovala společně s manželem do Kanady. „Do začátku jsme neměli vůbec žádné peníze a zázemí. Bylo to těžké, ale zvládli jsme to. Kanadská vláda mi nabídla roční studium na jedné z tamních škol. Takže jsem vystudovala ještě obor komerčního umění, zaměřený na design a reklamu,“ upřesnila Foustková s tím, že i díky tomu si v zámoří záhy našla práci v reklamním průmyslu. V něm pracovala i po návratu do České republiky. V Kanadě žila bezmála dvanáct let. „V Kanadě mě fascinovali i jedni z původních obyvatel Inuité. Těm bych chtěla věnovat část besedy v Blansku,“ dodala Foustková.

Blanenské výstavě Aleny Foustkové dominují čárové kódy, textové znaky a knihy. „Výstava je podnětná a kritická, nepostrádá však nadhled a lehkost, které mají dnes tolik potřebný terapeutický účinek,“ řekla vedoucí Galerie města Blanska Olga Hořavová.

Podívejte se na fotogalerii: Čárové kódy výtvarnice Foustkové