„Poprvé jsem se k tvorbě Guillauma Apollinairea dostal na začátku devadesátých let. Tehdy jsem přeložil jeho prózu Pražský chodec. Byla to moje vůbec první větší zkušenost s překladem francouzské prózy. Do té doby jsem překládal jen tu německou. Z francouzské literatury mě zajímaly hlavně básně,“ vypráví třiaosmdesátiletý Jaroslav Bránský, který vystudoval latinu a řečtinu.

Bestiář aneb Průvod Orfeův v jeho překladu vychází podruhé. „Poprvé jsem se jím zabýval před dvaceti lety. Bestiář tehdy vyšel na pokračování v Lidové demokracii. Od té doby jsem překlad neustále zdokonaloval a měnil. Nu a teď u příležitosti stého výročí od jeho napsání vychází v mém překladu Bestiář podruhé. Tentokrát v nakladatelství Albert. Se svou prací jsem už naprosto spokojený, měnit už nic nehodlám,“ usmívá se Bránský.

Apollinairea považuje za svého oblíbence. „Když Bestiář psal, bylo mu osmadvacet a byla to jeho prvotina. Když jsem jej já překládal, bylo mi dvaaosmdesát a je to moje poslední kniha,“ svěřuje se Bránský. Na další překlady mu prý už nezbývají síly ani čas.

„Mám spoustu dalších činností, které mě zaměstnávají. Například hledám v archivech předky lidí, kteří mě o to požádají. Dříve jsem rád hrával na housle nebo zpíval ve sboru, ale to vystřídala starost o domácnost, zahrádku a rodinu. Také se věnuji chození po doktorech a špitálech, jak už to tak u starých lidí bývá,“ říká Jaroslav Bránský s úsměvem.

Bývalý učitel

Celý svůj život učil. Nejprve na Bruntálsku, později především na boskovickém gymnáziu. „Tam jsem zůstal až do důchodu v osmadevadesátém,“ vzpomíná Bránský. Současně však překládal mimo jiné Hermanna Ungara a psal vlastní texty. V těch se věnoval například Židům v Boskovicích nebo rodu Ježků z Blanenska.

Nad novou knihou, kterou představí v boskovické Galerii Otakara Kubína v neděli dvacátého listopadu, strávil autor spoustu času. „Někdy báseň z pera vypadne za půl dne, jindy nad ní trávím měsíce,“ říká Bránský.

Bestiář aneb Průvod Orfeův vychází i s původními básněmi ve francouzštině a s kresbami Adolfa Borna. Ten každou ze třiceti básní doplnil o originální ilustrace.

ŽANETA ONDROUŠKOVÁ