Ta zůstala jako jediná z původního týmu, zbytek kádru se po rozpadu Cherokees obměnil. „Ostatní holky skončily nebo se rozprchly do jiných klubů. Teď máme v týmu jak hráčky, které se hokeji věnují pět nebo šest let a nějaké zkušenosti už mají, tak úplné začátečnice,“ popisuje.

A doplňuje, že do soutěže dospělých mohou naskočit hokejistky od třinácti let. „Postupně se k nám tak přesouvají holky, které doteď hrávaly s kluky v mládežnických kategoriích. Některé z nich pořád kombinují obě soutěže,“ přibližuje Bubíková.

Věkové rozpětí družstva je tak velmi široké. „V současné chvíli od třinácti do pětatřiceti let. Není to ale vůbec problém. Jsme jedna velká parta a vzájemně se na sebe dokážeme naladit,“ usmívá se.

Zájem o ženský hokej podle ní v posledních letech stoupá. A projevuje se to i v Blansku. „Zájem je opravdu velký. Nejspíš za tím stojí i medializace ženského hokeje. Nikdy jsem nezažila, že by přišlo tolik nových holek najednou. Letos je jich pět nebo šest. A pořád se hlásí další,“ těší Bubíkovou.

Jak dlouho trvá, než jsou nové hráčky schopné naskočit do zápasového kolotoče? „Záleží na tom, jestli při příchodu umí bruslit. Pokud ano, stačí vypilovat techniku a můžou do utkání nakouknout třeba za půl roku. Pokud ale bruslit neumí, trvá to i dva roky,“ objasňuje.

Zatímco loni posbíraly Rytířky za celou sezonu dva body, letos jich mají sedm kol před koncem základní části na kontě šest. Dvakrát si vyšláply na Prostějov, který porazily 12:4 a 7:2 „Tyhle výhry jsme potřebovaly. Loni jsme zvítězily jen jednou v prodloužení a tolik gólů jsme v žádném zápase nedaly. Jen mě mrzí, že jsme na povedené výkony proti Prostějovu nenavázaly v dalších duelech,“ lituje devětadvacetiletá hráčka.

Kromě dvou vítězství zaznamenaly blanenské hokejistky devět porážek. Tu nejvyšší 1:15 na domácím ledě proti Valašskému Meziříčí. „Zrovna za Valašské Meziříčí nastupuje pět bývalých reprezentantek. Takovým týmům se těžko vzdoruje. Když nastoupí mladé holky s minimem zkušeností proti třicetiletým hráčkám, které se hokeji věnují patnáct let, rozdíl je zkrátka znát,“ říká zkušená útočnice.

Právě proti Valašskému Meziříčí nastoupí Rytířky už tuto neděli. Do zápasového módu se vrátí po téměř dvouměsíční pauze. „Po takové době je to vždycky náročné. Odehrály jsme sice přátelská utkání proti klukům, ale nic lehkého nás nečeká. Spousta holek navíc byla nebo stále je nemocná. Některé se měsíc a půl nepodívaly na led. A rovnou nás čeká cesta do Valašského Meziříčí. Uvidíme, jak to dopadne,“ říká s trpkým úsměvem.

S jakým cílem odehraje šestý celek tabulky zbytek základní části? „Chceme dál sbírat zkušenosti, nedostávat tolik gólů a snažit se vybojovat ještě nějakou výhru. Porazit i někoho jiného než jen Prostějov,“ přeje si.

A jasno má i o dlouhodobém cíli. „Nejdůležitější pro nás je udržovat dobrou partu a postupnými kroky se posouvat výš v tabulce. Máme výborný kolektiv, jsme taková hokejová rodina. Podporujeme se na ledě i mimo něj. Když je v týmu taková parta, výsledky se dřív nebo později dostaví,“ věří kapitánka.