S otřesem mozku a podezřením na vážné poranění páteře transportoval devatenáctiletého mladíka do nemocnice vrtulník. „Byl jsem chvíli v bezvědomí. Jak jsem se probral, pamatuji si, že na mě hráči mluvili. Pak jsem měl výpadky paměti a cestu do nemocnice si vybavuji útržkovitě,“ vzpomíná na nepříjemný zážitek Antoňů.

Pochopitelně měl velký strach, co s ním bude. „Brněla mě ruka a nemohl jsem ji pořádně sevřít. Bál jsem se, že mám poraněnou páteř. To naštěstí vyšetření nepotvrdila. Měl jsem otřes mozku a otok na míše. V nemocnici jsem zůstal necelý týden a pak mě pustili domů,“ dodává.

Už před zápasem trenér blanenské hráče upozorňoval, že zápasy s Březinou jsou vyhecované a plné ostrých osobních soubojů. „Věděli jsme, že to bude bolet. K mantinelu jsem jel do souboje s jedním hráčem a druhý do mě strčil zezadu. Nevěděl jsem o něm. Bylo to dva na jednoho a podle mě to byl faul. Na podobné souboje nejsem moc stavěný. Mám sedmdesát kilo,“ vysvětluje hokejista, který donedávna hrál také v juniorské extralize za Warriors Brno.

Do nemocnice mu chodila spousta povzbudivých zpráv od kamarádů a spoluhráčů. „Otci volal i hráč, který mě mantinel narazil. Ptal se, jak mi je a říkal, že to bylo v zápalu boje a neudělal to schválně,“ říká Antoňů.

S hokejem začínal v pěti letech pod dohledem otce. Ten s ním nyní nastupuje právě v blanenských Dynamiters, kde je kapitánem. Nedávné zranění, které jeho syn na ledě utrpěl, nebylo zdaleka první. „Na otřesy mozku mám trochu smůlu. V dorostu jsem měl dva. Jednou mě protihráč trefil loktem do spánku a uspal mě. Pak to bylo nechtěně při souboji u mantinelu, to byl čistý souboj,“ vzpomíná mladík z Adamova.

Kdy se znovu dostane na led, zatím netuší. S hokejem však končit rozhodně nehodlá. „Letošní sezona je pro mě asi už pryč, ale na trénink to snad ještě bude. Respekt ze soubojů u mantinelu sice mít chvíli budu, ale vyhýbat se jim nemá smysl. To k hokeji prostě patří a doufám, že se z toho brzo oklepu,“ uzavírá hokejista.