Vybrané články pro vás zdarma

To nejzajímavější z Česka i ze světa každé ráno do Vaší emailové schránky

Děkuji, již jsem odběratelem

Galerie: Gruzie, země zaslíbená

Hlavní město Tbilisi je na počet obyvatel velké asi jako Praha. Rozkládá se na pohorcích nad řekou Kura. Když jsem si jej chtěla prohlédnout z výšky, šlapat do kopce jsem nemusela, na vrchol s nejkrásnějším výhledem mě pohodlně vyvezla lanovka. Hlavní město Tbilisi je na počet obyvatel velké asi jako Praha. Rozkládá se na pohorcích nad řekou Kura. Když jsem si jej chtěla prohlédnout z výšky, šlapat do kopce jsem nemusela, na vrchol s nejkrásnějším výhledem mě pohodlně vyvezla lanovka. Hlavní město Tbilisi je na počet obyvatel velké asi jako Praha. Rozkládá se na pohorcích nad řekou Kura. Když jsem si jej chtěla prohlédnout z výšky, šlapat do kopce jsem nemusela, na vrchol s nejkrásnějším výhledem mě pohodlně vyvezla lanovka. Cesta od pevnosti dolů vede kolem Botanické zahrady, až k vodopádu Dzveli, který skýtá báječné osvěžení. Stejně jako čerstvě vymačkaná šťáva z granátových jablek, kterou jsem si koupila u stánku pouličního prodejce. Jen si připravte lari, karty neberou.  Zdejší historické sirné lázně obložené překrásnou mozaikou jsem musela obhlédnout jen zvenčí. Škoda. Prý stojí za to a žádný návštěvník by je neměl vynechat. Měli však plno a já neměla rezervaci. Letos si ji už udělám.  Zdejší historické sirné lázně obložené překrásnou mozaikou jsem musela obhlédnout jen zvenčí. Škoda. Prý stojí za to a žádný návštěvník by je neměl vynechat. Měli však plno a já neměla rezervaci. Letos si ji už udělám. Most míru je symbolem nové Gruzie. Je určen pouze pro pěší, takže jsem se přes něj s chutí vydala na druhou stranu řeky. Příjemná procházka s hezkým výhledem nad divokými vodami řeky Kury. Most navíc v noci celý svítí. Prostě romantika. Obrazy malíře naivisty Nika Pirosmani mě uchvátily. Maloval nejčastěji scény z venkovského života obyčejných lidí nebo postavy gruzínské historie. Podívat se na ně můžete v Muzeu historie a etnografie v Singhnaghi asi dvě hodiny cesty z Tbilisi. Obrazy malíře naivisty Nika Pirosmani mě uchvátily. Maloval nejčastěji scény z venkovského života obyčejných lidí nebo postavy gruzínské historie. Podívat se na ně můžete v Muzeu historie a etnografie v Singhnaghi asi dvě hodiny cesty z Tbilisi. Obrazy malíře naivisty Nika Pirosmani mě uchvátily. Maloval nejčastěji scény z venkovského života obyčejných lidí nebo postavy gruzínské historie. Podívat se na ně můžete v Muzeu historie a etnografie v Singhnaghi asi dvě hodiny cesty z Tbilisi. Obrazy malíře naivisty Nika Pirosmani mě uchvátily. Maloval nejčastěji scény z venkovského života obyčejných lidí nebo postavy gruzínské historie. Podívat se na ně můžete v Muzeu historie a etnografie v Singhnaghi asi dvě hodiny cesty z Tbilisi. Obrazy malíře naivisty Nika Pirosmani mě uchvátily. Maloval nejčastěji scény z venkovského života obyčejných lidí nebo postavy gruzínské historie. Podívat se na ně můžete v Muzeu historie a etnografie v Singhnaghi asi dvě hodiny cesty z Tbilisi. Obrazy malíře naivisty Nika Pirosmani mě uchvátily. Maloval nejčastěji scény z venkovského života obyčejných lidí nebo postavy gruzínské historie. Podívat se na ně můžete v Muzeu historie a etnografie v Singhnaghi asi dvě hodiny cesty z Tbilisi. Pozvánku na tradiční večeři jsem nemohla odmítnout, podléhá totiž přísným rituálům. Hlavní postavou je tamada, což bývá buď nejstarší stolovník, nebo prostě člověk s nejlepší vyřídilkou. Je organizátorem hostiny, určuje průběh chodů a pronáší přípitky. Na dohled od Kavkazu najdete rozsáhlé vinice se světově vyhlášenými vinařstvími. I tady, stejně jako u domácích vinařů, nechávají víno kvasit postaru v tzv. kvevri, džbánů zakopaných v zemi. Meziprodukt vypadá jako náš burčák. Na dohled od Kavkazu najdete rozsáhlé vinice se světově vyhlášenými vinařstvími. I tady, stejně jako u domácích vinařů, nechávají víno kvasit postaru v tzv. kvevri, džbánů zakopaných v zemi. Meziprodukt vypadá jako náš burčák. Na dohled od Kavkazu najdete rozsáhlé vinice se světově vyhlášenými vinařstvími. I tady, stejně jako u domácích vinařů, nechávají víno kvasit postaru v tzv. kvevri, džbánů zakopaných v zemi. Meziprodukt vypadá jako náš burčák. Typickým gruzínským pokrmem je chinkali, knedlíčky naplněné třemi různými náplněmi - mletým mase, sýrem, nebo houbami. Snědla jsem jich snad patnáct. Jsou tak dobré, že jsem zkrátka nemohla přestat. Typickým gruzínským pokrmem je chinkali, knedlíčky naplněné třemi různými náplněmi - mletým mase, sýrem, nebo houbami. Snědla jsem jich snad patnáct. Jsou tak dobré, že jsem zkrátka nemohla přestat. Podél silnic, ale i ve městech na každém rohu prodávají zvláštní klobásky. Když ale přijdete blíž zjistíte, že to není maso, ale sušené ovoce. Jde o gruzínskou specialitu, která se jmenuje nevyslovitelně čurčchela. Podél silnic, ale i ve městech na každém rohu prodávají zvláštní klobásky. Když ale přijdete blíž zjistíte, že to není maso, ale sušené ovoce. Jde o gruzínskou specialitu, která se jmenuje nevyslovitelně čurčchela. Snad nejpohnutější historii Gruzínci zažili pod nadvládou Sovětského svazu, ale i v devadesátých letech 20. století po vyhlášení samostatnosti. Zajděte se podívat do tbiliského Národní muzea. Poslední patro je věnováno právě dějinám 20. století.