Co hlavně je za posunem o devět příček nahoru?
Po nevydařené loňské sezoně, kdy jsme byli po podzimu poslední s pouhými sedmi body, jsme se zaměřili na udržení kádru, což se nám podařilo. Mile mě překvapil přístup všech hráčů, kteří neopustili potápějící se loď, ale naopak jsme se ještě více semkli a záchranu na jaře vybojovali. V průběhu sezony jsme sáhli k výměně trenéra a jako hrající trenér záchranář se chopil práce Martin Kasálek. Již na jaře se dostavily první výsledky. Vybojovali jsme dvacet bodů a v konečné tabulce obsadili dvanácté místo se ziskem 27 bodů, což zajišťovalo záchranu. Dalším plusem bylo, že se na naši hru dalo dívat. No a to vše se projevilo v plné míře i v letošním ročníku. Kádr se skoro nezměnil a naopak se nám ho podařilo posílit a to zejména do ofenzívy.

V čem jste byli silní, v čem naopak byly slabiny mužstva?
V tom prvním je nutné zdůraznit, že teď máme nejen dobré mužstvo, ale i výbornou partu, což je zejména v těchto soutěžích, dle mého názoru velice důležité. Myslím si, že opravdu silní jsme v kolektivním pojetí hry. I nadále je co zlepšovat a u nás se to týká zejména v bránění standardních situací a v proměňování šancí, kterých si vypracujeme poměrně dost, ale pouze malé procento jich využijeme.

Hovořil jste o posílení, co se tedy v kádru změnilo?
Především museli jsme nahradit Honzu Dornaye, který odešel po domluvě do Řícmanic. Po dlouhých letech jsme se rozloučili s Lumírem Eliášem, který po dohodě přestoupil do svého nového místa bydliště v Pozořicích. Do Ostrova u Macochy se vrátil po úspěšné záchranářské misi Míra Gross a společně s ním se vrátil do svého mateřského oddílu i Lukáš Mareček. Dále jsme nemohli počítat s Pepou Maškem, který se v přípravě dlouhodobě zranil a dále s Ondrou Blažkem, který je nemocný a s největší pravděpodobností nestihne ani začátek jarní přípravy. Tyto ztráty se mám podařilo nahradit jednak hráči z vlastních řad a dále se nám podařilo domluvit s dvěma novými hráči. Složitou situaci s obránci jsme vyřešili jednak tím, že jsme se domluvili s Márem Pernicou, který chtěl původně tuto sezonu vypustit ze studijních důvodů, ale nakonec nám vypomohl pro něho na nezvyklé pozici stopera. Dále se nám do základu probojoval nezměrnou pílí náš odchovanec Luboš Vašíček. V předchozí sezoně byl ve většině případů na střídačce. K našemu milému překvapení, i přes svůj věk, plnohodnotně nahradil Dornaye. Dále se nám vrátili Filip Urbánek a Michal Kašpárek, kteří hráli dorostenecké soutěže v jiných oddílech. Do záložní řady jsme přivedli Jirku Poluse ze Slovanu a po čtyřech odehraných kolech jsme se domluvili s Ráječkem, které nám uvolnilo útočníka Tomáše Jarůška. Ten okamžitě zapadl do kolektivu a je velkým přínosem. Naopak ze sestavy vypadl z důvodu pracovního zaneprázdnění nadějný útočník Ondra Zmeko.

Jaká byla osa týmu?
Nechci vyjmenovávat nějaké tahouny mužstva, i když je určitě má. Snažíme se vybudovat tým, který bude vystupovat jako celek s tím, že chceme udržet výbornou partu. Ale nedá mě to nezmínit se aspoň o hrajícím trenérovi Martinu Kasálkovi, který přebral mužstvo v nezáviděníhodné pozici, kdy jsme měli po šesti kolech pouze jeden bod. Vštěpoval klukům svoji vizi a výsledky se postupně ukazovaly, o čemž svědčí záchrana v soutěži, pěkný herní projev mužstva a slušný vstup do letošní sezony.

Dostali příležitost někteří mladí hráči, případně i dorostenci?
Co se týká mladých hráčů, snažíme se je postupně zapracovávat do sestavy vedle zkušených fotbalistů. Ještě v minulé sezóně hráli v dorosteneckých soutěžích Filip Urbánek a Michal Kašpárek. Zejména Michal se již pravidelně dostával do základní sestavy, kde se již zabydlel ani ne dvacetiletý Azbayar Azzy. Před svou nemocí již hrával v základu stejně starý Ondra Blažek. Za zmínku stojí, že do této soutěže už nakoukl i náš odchovanec Lukáš Kučera, ročník 2001. Celkem máme jedenáct hráčů do pětadvaceti let, z kterých v současné době nastupuje pravidelně do základní sestavy sedm.

Po kterém podzimním zápase jste měl největší radost a naopak, kdy jste byl nejvíce zklamán?
Velkou radost jsem měl po vítězství v Jedovnicích, nad kterými se nám ještě nikdy v historii nepodařilo v mistrovských utkáních zvítězit. Ať to bylo v krajské soutěži, nebo v okresním přeboru i III. třídě. Dobrý zápas jsme odehráli i proti Pačlavicím, kdy se hostům podařilo vyrovnat až v závěru utkání. Naopak hodně zklamán jsem byl po zápase s Medlánkami, kdy nám domácí dali vyrovnávací branku až ve čtvrté minutě nastavení, i když rozhodčí signalizovali pouze dvě minuty. No a zápas s Podolím jsme si prohráli sami hrubými chybami, i když jsme měli jednoznačně na vítězství.

Na vedoucí tandem Pačlavice – Rájec-Jestřebí ztrácíte jen pět bodů. Jak moc vás láká vidina možného postupu do I. A třídy?
Jak Pačlavice, tak Rájec-Jestřebí mají výborná mužstva a dle mého názoru by si oba týmy zasloužily I. A třídu hrát. Pačlavice již tři roky po vyšší soutěži pošilhávají a Rájec-Jestřebí se určitě bude chtít vrátit do vyšších soutěží. My jsme o ničem takovém neuvažovali. Náš hlavní cíl v letošní sezoně je konsolidovat mužstvo a hrát o horní příčky tabulky. No, a pokud by se na nás usmálo štěstí v podobě možného postupu, určitě bychom se nebránili vyšší soutěž vyzkoušet.

Kdy zahájíte přípravu na jaro?
V pondělí pátého února. Trénovat budeme dvakrát týdně, a to střídavě na umělé trávě v Blansku a na našem víceúčelovém hřišti. Přípravná utkání máme domluvena čtyři, výhradně s týmy, se kterými se nepotkáme v mistrovských utkáních. Jedná se o Slatinu, Tišnov B, Mikulovice a Nikolčice. Po několika letech, kdy jsme měli soustředění v Baldovci, jsme se rozhodli ke změně místa i délce soustředění. Proběhne od 1. do 4. března v Mutěnicích, kde budeme mít k dispozici jejich sportovní areál.

Jaké je ve Vilémovicích pro fotbal zázemní?
Ve Vilémovicích s fotbalem pomáhám již od roku 1996. I když bydlím v Brně, jezdím sem pouze na víkendy, podařilo se nám za poslední roky vybudovat nové kabiny, přivést vodu a kanalizaci, opravit hřiště a vybudovat automatické zavlažování, ve spolupráci s obcí jsme vybudovali víceúčelové hřiště, které využíváme hlavně v zimním období na trénování. Dále máme k dispozici travnaté tréninkové hřiště, kdy mimo jiné pořádáme turnaj v malé kopané známý pod názvem Hyundai Cup. A to vše se nám podařilo dík tomu, že ve Vilémovicích, v malé obci s maximálně tři sta obyvateli, jsou lidé, kteří se nebojí přiložit ruku k dílu. Pod vedením Milana Kučery, bez kterého si nedovedu fotbal ve Vilémovicích představit, zbudovali vše svépomocí. Dále se musím zmínit o vynikající spolupráci s obcí a to zejména se starostem Františkem Kalou, který nás nikdy nenechal na holičkách a vždy nám pomohl. No a teď by následoval výčet asi tři sta jmen, která se zasloužila o to, že se o jejich malé vesnici mluví ve fotbalové rodině již i na krajské úrovni.

TJ Vilémovice – I. B třída – sk. A
Tabulka po podzimu

3. Vilémovice 13 6 5 2 29:20 23
Doma
2. Vilémovice 7 4 2 1 18:10 14
Venku
5. Vilémovice 6 2 3 1 11:10 9

Střelci:
9 - Martin Švihálek, 7- Tomáš Jarůšek, 4 - Martin Kasálek, 2 - Michal Kašpárek, Petr Opletal, Marek Pernica, Jiří Polus, 1 - Martin Kučera