„Je fakt, že to poslední kolo mi vyšlo," říká v rozhovoru rodák z Veselice Luboš Hruška, který bydlí v Petrovicích.
Podle něj rozhoduje v soutěži hlavně štěstí, ale pro ty, kdo mají pocit, že je to hra na náhodu, je potřeba připomenout, že Hruška stejně jako vítězové minulých ročníků má o sportovním dění v regionu velký přehled. A sport sleduje od malička.
A kromě E.ON TIP LIGY pravidelně hraje i tipovací soutěž s přáteli v oblíbené hospodě v Petrovicích.
Věřil jste si na vítězství?
To určitě ne. Doufal jsem, že nějaké kolo vyhraju, což se mi podaří každý rok, ale s tím, že bych vyhrál celkově, jsem určitě nepočítal.
Jaký je podle vás podíl znalostí a náhody?
Myslím si, že je to o štěstí.
Jenom o štěstí to asi nebude, zatím všichni vítězové měli slušný přehled o sportovním dění nejen na Blanensku.
Je fakt, že sportovní dění sleduji od malička, ale je to hodně o štěstí, jsou tam překvapivé výsledky, na kterých pohoří víc lidí. Tady rozhodovalo, že dosavadnímu vítězi nevyšlo poslední kolo, zatímco já jsem v něm měl jedenáct bodů. A to jsem ještě netipoval od prvního kola, s kolegou Vašíčkem jsme to zjistili pozdě. My máme totiž také tipovačku v hospodě a tam je to podobné.
Jak tipujete?
Pravidla jsou obdobná, ale místo počtu branek tipujeme přesný výsledek, komu se to povede, má o dva body víc. Bavíme se takhle v šesti lidech v Pivnici u Sama, cyklus je stejný jako ve fotbale, jaro, podzim.
Radíte se s přáteli, nebo tipujete každý zvlášť?
Každý sám za sebe. Pořadí se mění podle toho, jak to komu vyjde.
Který tým byl v E.ON TIP LIZE podle vás nejtěžší na tipování?
Asi Boskovice. Ze začátku jsem jim věřil a ony všechno prohrávaly, a teď ke konci zase naopak všechno vyhrávaly. Ty byly nevyzpytatelné a sebraly mi nejvíc bodů. Jinak ty výsledky byly víc podle očekávání, i když samozřejmě byla i další překvapení.
Byla nějaká soutěž na tipování stabilnější?
Je to podobné, to nedokážu takhle říct. Spíš některé týmy jsou čitelnější, doma hrají třeba lépe, záleží na tom, kdo hraje, kdo je zraněný a na dalších věcech.
Máte nějaký recept na úspěch v soutěži?
Je to jen o tom, že to sleduji a znám každý týden výsledky, nějaký návod se asi říct nedá.
Znáte i některé hráče z klubů?
Na okrese ano.
A dostanete se na fotbal?
Každý týden vidím na okrese třeba dva fotbaly. Pokud tedy nehraje Zbrojovka.
Takže fandíte Brnu?
Ano, ve fotbale Zbrojovce, v hokeji Kometě, ale jezdím už jen na domácí zápasy, ven se dostanu tak dvakrát za rok.
A na Blanensku?
Občas se dostanu na divizi do Blanska, nejvíc chodím na Rájec, kde hraje i syn, je tam od přípravky, teď je ve starších žácích.
Na Blanensku tedy fandíte Rájci-Jestřebí?
Ano, a chodím pravidelně.
To jsou pro vás asi poslední sezony zklamáním…
Nedá se nic dělat, je to hodně o penězích.
Co je podle vás příčina nepovedeného podzimu v I. B? V klubu měli úplně jiné představy než boj o záchranu.
Řekl bych, že se to zlomilo už v tom kontumovaném zápase v Lipovci minulý rok. Nebylo to určitě schválně, ale byla to hrubá chyba, měli postoupit do I. A, na kterou by v tehdejší sestavě měli. Tím pádem přišly změny, hráči skončili nebo přestali chodit, zvlášť ti mladí. Jsem zvědavý, jak to teď na jaře poskládají.
Přitom Rájec hrál ještě před pár lety divizi…
Šlo to dolů po odchodu Záleského a jeho hráčů a omezení peněz od sponzorů. Já si myslím, že krajský přebor byl pro Rájec ideální soutěž, kterou by mohl hrát dlouhodobě. Možná kdyby se tady nehrála divize s hráči odjinud, mohlo by se bez přerušení hrát s domácími. Každopádně velký dík patří lidem, kteří to teď v Rájci vůbec drží nad vodou a díky kterým funguje i mládež.
Zmínil jste přístup mladých hráčů, zaznívá to z většiny klubů, mladším hráčům často chybí pokora i vůle trénovat a porvat se o šanci v sestavě. Čím to je?
Stoprocentně je to dobou a tím, že mají spoustu jiných zájmů a mnoho dalších sportů. A největším žroutem času je počítač. Jsou u toho schopní sedět od rána do večera. Dřív byl na každé vesnici dorost i žáci, teď se týmy spojují, jsou rády za každého člověka. S mladými hráči je často problém, kašlou na to a ani je kolikrát nezajímá, že mají šanci jít hrát do áčka. Místo toho, aby byli nadšení, tak nemají zájem, je to přesně naopak. Je jim to jedno. Osmdesát procent z nich nestojí o to, dostat se do mužů.
Má to nějaké řešení?
To nevím, možná když rodiče vedou děti ke sportu a neznechucují je. Taky nemusí žákovi sednout trenér. Je to těžké, dítě má dnes spoustu zájmů, kolikrát jde ze školy na trénink, pak se učí. Ale zase třeba nemá tolik času na počítač. I když chápu, že je to dnes nutnost, jenom se to musí zkombinovat. Je složité najít tu míru, podle mě je dobré od malička vést dítě k jednomu dvěma sportům ne na vrcholové úrovni. Může pak od toho sice utéct, přijdou blbá léta, ale aspoň má nějaký základ.
Vy jste aktivně sportoval nebo sportujete?
Soutěžně hraji stolní tenis za Petrovice, předtím jsem hrál dvacet let ve Veselici. Přes léto pak nějaké turnaje v nohejbale, kolo, tenis. Fotbal jsem hrával jen do dorostu ve Vavřinci a ve Sloupě, naskočil jsem sice do mužů, ale pak už jsem bohužel víc preferoval výjezdy na Zbrojovku.
