Kdy jste začala s fotbalem?
Hrála jsem už od šesti let. Až do patnácti jsem nastupovala načerno za žáky Doubravice.

Proč jste si vybrala fotbal? Co jiné sporty?
Zkoušela jsem ještě volejbal, ale ze zdravotních důvodů to nešlo. K fotbalu jsem tíhla odmalička, táta a později i mladší bratr hráli taky.

Takže rodina vám fotbal nerozmlouvala?
Ne, akorát mámě se to úplně nelíbilo, ale přesto mě vždycky po zápasech ošetřovala. (smích)

Můžete srovnat mužský a ženský fotbal?
To jsou úplně jiné světy, v ženách je mnohem těžší to, co je u mužů samozřejmost, třeba nahrávky. Ale co se týče tvrdosti, tak některé ženy občas předčí v důrazu i chlapy.

Jak dlouho hrajete za Kotvrdovice?
Od dubna loňského roku.

Poznala jste tedy rozdíl mezi okresní soutěží a druhou nejvyšší ligou…
To je markantní rozdíl. Třeba v Jihlavě jsme musely obdivovat perfektní souhru soupeřek, bylo skvělé se na ně dívat. I když klidnější by to bylo z tribuny.

Jaký máte cíl pro druhou část sezony?
Udržet aspoň to sedmé místo nebo o stupínek lepší, to by byl na začátek úspěch.