V tabulce kanonýrů máte už třináct branek náskok před Bohumírem Doubravským z Brna. Vyhlížíte čtvrtý střelecký triumf za sebou?
Samozřejmě to vnímám, bavíme se o tom s klukama v autobuse a samozřejmě mě vedení těší, ale pro mě je prioritnější, že zatím máme takovou šňůru šesti zápasů, kdy jsme získali všech osmnáct bodů a držíme se s Brnem na čele. Jsem rád, že až za čtrnáct dní (4. listopadu – pozn. red.) přivítáme Brno, bude to souboj o první místo v tabulce. Doufám, že ho zvládneme. Myslím, že to je nejlepší pozvánka.

Blanensko vede po šesti utkáních tabulku o tři body Brnem, byť odehrálo o utkání víc. Věříte, že po sezoně poprvé dostanete superligovou medaili?
Doufám, že to letos konečně vyjde. Před sezonou jsme s vedením seděli a dali jsme si cíl, abychom skončili na bedně a tomu podřizujeme opravdu všechno, chceme skončit do třetího místa. Vedení dělá pro nás maximum. Máme vytvořené velmi solidní podmínky a jsem rád, že to zatím vracíme. Jsme bez ztráty bodu a už jsme některým soupeřům docela razantně odskočili, což je jenom plus. Myslím, že není za co se schovávat, hrajeme o úplně nejvyšší příčky.

S reprezentací jste na srpnovém mistrovství Evropy na Ukrajině získal chybějící zlato. Jak si ho ceníte?
Řadím ho asi na úplně nejvyšší příčky. Na mistrovství jsme odjížděli s očekáváním, protože přijeli mistři světa. Jeli jsme tam s pokorou a věděli, že to bude strašně těžké. Když jsme v Brně udělali druhé místo, zisk titulu mistrů Evropy nám jako jediný chyběl. Základní skupinu jsme chytli nejtěžší, i když jsme měli relativně snadné Turky na rozjetí. Ázerbájdžán z pátého koše byl silný podobně jako Kazaši, Srbové jsou taky vynikající a nakonec Maďaři, se kterými jsme se třepali o postup. Vyvíjelo se to tak, že jsme pomalu utekli hrobníkovi z lopaty, ale nakonec nám přál los play-off. S Bosnou i Anglií jsme si poradili v pohodě a není nic krásnějšího než ve finále porazit Rumuny, šestinásobné mistry Evropy.

Měl jste obavu, zda si mužstvo sedne, když výkony ve skupině byly rozpačité?
Vždycky je rozjezd takový, že se hledají pětky, nějaké varianty. Je pravda, že na tomhle evropském šampionátu to trvalo trochu déle, prakticky až před posledním zápasem ve skupině s Maďary jsme našli ideální složení, které nám asi vyhovuje. Protrápili jsme se druhým a třetím zápasem ve skupině s Ázerbájdžánem i Srbskem, kdy jsme ani neměli moc šancí. Ovšem i když jsme v posledním zápase bojovali o postup s Maďarskem do poslední minuty a bude to znít blbě, v tomto utkání už se vše lámalo.

Jenže jste jen remizovali 2:2…
Dostali jsme se však do spousty střeleckých příležitostí. Měli jsme snad pětadvacet střel na bránu, akorát nám to tam ještě nepadlo. V zápase s Maďarskem přišel zlom v turnaji, pak bylo vidět, že i sebedůvěru máme někde jinde, že si každý víc věří. Od play-off počínaje čtvrtfinále s Bosnou nikdo nepochyboval o tom, za čím si jdeme.

V play-off už jste neměli složitější překážku v cestě za titulem?
Samozřejmě jsme před finále věděli, že Rumuni budou individuálně fantastičtí, spousta týmů na šampionátech je na tom individuálně asi líp než my. Jako názorný příklad, co je důležité, posloužilo Rumunsko, kdy jsme věděli, že rozhodne hlavně hlava a srdce. Bylo jasně vidět, že chceme víc a je to z nás cítit. Zase jsme se chovali jako tým a uhráli zlato na partu. Rumuni nebo Kazaši mají fakt lepší individuality než my, jenže rozhodla naše týmovost a srdce.

Vás turnaj zastihl ve střelecké pohodě, góly jste dával v základní skupině i play-off, ve finále jste vstřelil dva při výhře 4:1.
Začal jsem docela dobře, v prvním zápase jsem vstřelil dva góly. I když jsou fráze, že je jedno, kdo branky dává, každý má v týmu nějakou úlohu a ode mě se góly očekávají. Takže jsem byl rád, že jsme se hned na začátku proti Turecku chytil. V pár zápasech jsem sice gól nedal, těší mě však, že jsem týmu pomohl v rozhodujících utkáních jako semifinále a finále, kde se na mě mužstvo spoléhá. Na druhou stranu mi to kluci servírovali jako na zlatém podnose, takže branky byly spíš o výběru místa.

Motivují vás nyní obhajoby titulů evropských i světových šampionů?
Každý může říkat, že jsme mistři světa i Evropy, nemusíme nic dokazovat. Příští rok bude opět mistrovství světa, pokud budu nominovaný nebo na turnaj pojede kdokoli, obhajoba bude zase velká výzva. A stát se mistry Evropy je strašně těžké, ale mnohem těžší bude titul obhájit. Motivace určitě chybět nebude a do té doby, dokud budu mít důvěru realizačního týmu, vždycky pojedu s reprezentací uhrát nejvyšší příčku.

Ondřej Paděra na mistrovství Evropy v ukrajinském Kyjevě

Základní skupina D:
Turecko – Česká republika 3:7, Paděra dva góly
Česká republika – Ázerbájdžán 2:1, Paděra bez gólu
Česká republika – Srbsko 1:1, Paděra bez gólu
Česká republika – Maďarsko 2:2, Paděra bez gólu

Čtvrtfinále:
Česká republika – Bosna a Hercegovina 3:1, Paděra bez gólu

Semifinále:
Anglie - Česká republika 0:5, Paděra dva góly

Finále:
Rumunsko - Česká republika 1:4, Paděra 2 góly