S Blanskem následně postoupil do třetí ligy. Aktivní kariéru ukončila pětatřicetiletá ikona blanenského fotbalu v exhibičním utkání minulý víkend ve Vavřinci. „Poslední dvě sezony jsem odehrál kvůli zranění jen asi polovinu zápasů. Na hřiště jsem nastupoval pod práškama a už to bylo trápení,“ okomentoval své rozhodnutí Kleveta.


S fotbalem jste na vyšší úrovni, tedy jako hráč, definitivně skončil?
Ano. Ve vyšších soutěžích určitě. Teď si chci dát od fotbalu rok pauzu a věnovat se jiným věcem. Už to opravdu nešlo. Tělo řeklo ne.

Neměl jste nabídky od klubů z nižších fotbalových soutěží?
Několik nabídek jsem měl, ale já opravdu teď fotbal hrát nechci. Jezdím na kole, hraji tenis. Musím se dát zdravotně do pořádku.

Trenér Šindelka říkal, že v případě nouze jste připraven Blansku v divizi ještě vypomoct …
Pomoc jsem slíbil. Ale to by musela být akutní nouze, kdy by bylo hodně hráčů zraněných nebo nemohlo hrát. Pomohl bych, ale žádný dlouhodobý návrat na trávník by to rozhodně nebyl.

Pamatujete si ještě na svůj vůbec první gól za muže v mistrovském zápase?
Nepamatuji. (úsměv) Fotbal za muže jsem hrál od patnácti a to už je opravdu dávno.

A nejkrásnější gól?
Mně se líbily všechny góly, co jsem dal. (smích) Vždyť ve fotbale je jedno, jestli je gól krásný nebo ušmudlaný. Pořád je to gól. Ale kdybych mohl některým gólům dát přednost, tak brankám ve třetí lize. Bylo jich tuším šest.

Nemáte trenérské ambice? Přece jen nadobro vypadnout z fotbalového kolotoče asi dost dobře nejde …
Tak na post trenéra si určitě zálusk nedělám. Ani u mládeže ani u mužů. Na to fakt nemám povahu a buňky. Ani mě to neláká.