Jsou nějaké novinky oproti minulým ročníkům?

Změna je, že jsme z úsporných důvodů nepřizvali týmy z družebních měst z Rakouska a z Polska, letos se účastní hlavně mužstva z regionu. Chceme udělat důstojně ten dvacátý ročník, kde by měla být všechna družební města včetně italského Scandiana.

Týmy z okolí zase přinesou zajímavé souboje atraktivní i pro diváky.

Jednu dobu jsme sázeli víc na regionální týmy, pak jsme zase měli mužstva odjinud a z vyšších soutěží. My bychom chtěli, aby tady nějaká kvalita byla. Letos jsme zvali třeba Vilémovice, ty nechtěly, ale zase jsou tam Jedovnice, Tomáš Šenk byl nadšený, když jsme ho oslovili. Za Černou Horu nastoupí Libor, který teď hraje v Horním Štěpánově. Pokud budou kompletní, tak budou v hale hodně silní, jeden ročník také vyhráli. A Blansko by podle posledních zpráv mělo hrát i s Petrem Švancarou, takže by to mohly být atraktivní zápasy.

Čím to je, že se vám daří udržet tu vzpomínku živou? O turnaj je každý rok zájem a pokaždé je to událost na konci fotbalového podzimu.

Je to v dobrém termínu po skončené sezoně, každý si tam může oddechnout a nemusí být ve stresu a je to i společenská událost.

Kdo přišel s myšlenkou pořádat memoriál?

Přišel s tím Petr Vašíček hned v roce 1998, já jsem takhle rychle ještě o něčem takovém neuvažoval. Řekl jsem, že budu rád, pokud mně s tím pomůže. Na začátku u toho byl s Petrem i Milan Strya, byl jsem rád, po nich jsem to převzal a teď je to na mně. Od začátku nebyl problém sehnat týmy, právě díky tomu, že je to po skončení sezony.

Termín byl dobrá volba, zůstává stejný celé ty roky?

Musím sledovat, kdy se hrají poslední fotbalové zápasy, a pak se ještě domlouváme s oddílem stolního tenisu, posouváme se o týden dřív nebo později podle toho, kdy se koná celostátní turnaj mládeže. Turnaj se uchytil, nakonec jsme dostali i nějakou podporu od města.

Na organizaci se podílí celá vaše rodina…

Ano, celá rodina, vnučka (dcera Dana Němce – pozn. autora) chodila předávat ceny od nějakých čtyř let, teď už má svoji dceru, takže to bude letos rozšířené o dalšího člena. Přizvali jsme i starostu a místostarostu, za což jsem rád, akce má nějakou společenskou úroveň.

Můžete vzpomenout na to, kde hrával Dan Němec?

Začal v roce 1976 v žácích, až do dorostu byl v Blansku, v roce 1985 odešel do Prostějova, kde dělal Strojní průmyslovou školu. Nechyběl v okresních i krajských výběrech, takže pak hrával druhou dorosteneckou ligu za Prostějov, má i několik startů za dospělé. Odtud se vrátil do Blanska, ale odešel hned do Slušovic. Tam strávil roky 1992 a 93. Slušovice měly tehdy široký kádr, takže šel do Synotu, který hrál třetí ligu o postup do druhé. Odtud zamířil do Kuřimi, kde hrál v sezoně 1995 a 96. Z Kuřimi se pak vrátil do Blanska, kde hrál až do své smrti.

To hrálo Blansko divizi?

Ano. A když hrál Dan v Kuřimi, Libor už v sedmnácti nastupoval za Blansko a nastoupili proti sobě. Já jsem doma večer před zápasem s oběma mluvil a říkal jsem Liborovi, ať se nedívá na to, že hraje proti bráchovi, a klidně do něj zajede, což tedy nerada slyšela moje žena.

A jak to dopadlo, nezranili se?

Ne, zvládli to dobře.

Není škoda, že ve sportovní hale na Údolní chybí tribuny pro diváky?

To je problém, myslel jsem si, že do nich bude město investovat už při desátém ročníku, teď se blíží dvacátý a zatím se to nepovedlo. Je to všechno o penězích. Uvažovali jsme i o přesunutí třeba do Jedovnic, ale to už je zase mimo Blansko. Doufejme, že se to podaří do budoucna.