V kulisách zapadajícím sluncem ozářeného žluto-modrého teplického svatostánku bylo Ljevakovićovo loučení dojemné. Na trávníku byli po boku dlouholetého kapitána Severočechů manželka a dva synové, prý budoucí fotbalisti. Nechyběly transparenty oslavující oblíbeného defenzivního univerzála; za brankou kamarád připravil ohňostroj; spoluhráči i diváci měli červené nosy, symbol oslav branek dnes již teplické legendy. 

Očima trenéra Radima Kučery
Vím, že Ljeva měl nějaké větší zranění, měl urvaný sval. V jeho věku je těžké se do toho pak dostat. Během jara ale působil velice dobře v kabině. Sbíral minuty. Nebylo to o tom, že by do těch zápasů nastupoval na sto procent zdravý, kondičně to nebylo na devadesát minut a navíc to nebylo na pozici, kterou dřív hrával, spíš byl vzadu. Sžíval se s tím velice dobře, bavili jsme se spolu. Když hrál větší minutáž, tak se z toho dlouho dostával. Dneska jsme chtěli, ať hraje na svoji pozici, ať je tam do doby, než umře. Takových hráčů jako je Ljeva, si každý trenér přeje mít co nejvíc. Má zapálení pro hru, drajv, touhu vyhrávat. Jsem rád, že nám Ljeva přispěl k záchraně, byl dobrým článkem. Dnešní zápas si odehrál se ctí. Jsem rád, že jsme neprohráli. Chtěli jsem vyhrát pro něj, tak aspoň remíza. Díky Ljeva a věřím, že budeš dál předávat své dobré věci!

„Říkal jsem si, že nebudu brečet. Měl jsem na krajíčku, slza přišla. Pro mě je největší dárek, že jsme aspoň uhráli remízu. Kdyby to byla porážka, tak by to šlo jiným směrem. Remízou jsem se dostal do statistik 107 výher, 107 porážek a 90 remíz. Tak jsem zůstal na padesáti procentech. Bál jsem se, že se statistika pokazí, protože jsem naskakoval do zápasů, ve kterých se nám nedařilo. Měl jsem cíl uhrát tři stovky zápasů, to se povedlo," vykládal novinářům. 

Nebude si vyčítat, že ligovou kariéru v 36 letech pověsil na hřebík? „Možná si za měsíc dva budu říkat, že jsem se měl kousnout. Ale teď jsem byl připravený na to, že končím. Vůbec toho nelituju. Prostě jsem se rozloučil. Pro klub jsem udělal maximum." 

Jak vypadal Ljevakovićův den? Prý nezačal ideálně. „Ráno byla v kabině sranda, ale pak doma se mnou nikdo nemluvil. Říkal jsem jim, ať mi něco řeknou, ale nic. Byl jsem odevzdanej, pak se to na stadionu zase zvedlo, takový ty kecy a tak… Byl jsem nezvykle nervózní, ale nakonec jsme to zvládnul. Říkal jsem si, že do toho dám maximum, i kdybych v třicáté minutě chcípl. Kluci to chtěli otočit kvůli mně, tak aspoň ta remíza." 

Před utkáním borec z Bosny vykládal, že by si přál rozloučit se s úsměvem po vítězství, tajně pomýšlel i na vstřelení branky. „Byla tam jedna standardka, kdy bych se mohl pokusit, ale bylo to za nepříznivého stavu. Kluci mají secvičené standardky, šel jsem od toho. Tak aspoň ta karta, ta musela přijít. Vzpomněl jsem si na starý časy, vzal jsem ho zezadu. Celý zápas brečel, chtěl pořád nějaký fauly pískat. Naštval mě. Pak jsem se omlouval, přehnal jsem to. Bál jsem se, že to bude na červenou. A to mi kluci před utkáním psali, že se bojí, že předvedu nějaký sáně. Možná, že kdyby tu byl VAR, tak to je červená." 

Už před výkopem fanoušci rozvěsili dva transparenty, po obrátce se vytáhl nádhernou choreografií teplický fanklub. Ljevakoviće znázornil jako krále na trůnu, transparent doplnil sloganem „Král se loučí, ať žije král!" 

Ze zápasu 34. kola FORTUNA:LIGY Teplice - Příbram.
Loučení Admira Ljevakoviće výhra neozdobila, Teplice jen remizovaly

„Jak jsem šel na hřiště, tak jsem se pořád rozhlížel a koukal jsem, že tam jsou. I jsem slyšel každý zařvání, jak tu nebylo tolik lidí. Transparenty byly krásný, ten od fanklubu fakt neskutečnej. Zadíval jsem se, ale musel jsem za pět vteřin hrát, byla tam nějaká akce," vylíčil hrdina sobotního podvečera. 

Ze hřiště šel v 55. minutě a s napětím sledoval, jak jeho spoluhráči otáčí nepříznivý vývoj. „Seděl jsem na střídačce a nevěděl jsem, co dělat, co se děje. Pak jsme vyrovnali, byl konec, to jsem si pak užil. Chtěl bych všem Tepličákům poděkovat. V úterý mě čekají v Praze přijímačky na trenérskou licenci, snad to nepřeženeme s oslavou teď dva dny, abych zvládl dojet do Prahy. Věřím, že to dám na první pokus. Život půjde dál."