A pětatřicetiletý Kovář v této sezoně oslaví se Slavií už čtvrtý mistrovský titul. V jejím dresu přitom za pět let naskočil zatím jen do sedmi prvoligových utkání. „Vím, že těch zápasů nebylo tolik, ale nadosmrti mi zůstanou hezké vzpomínky na všechny momenty, kterými jsem prošel. Jako malý jsem se s tátou díval v televizi na Ligu mistrů a miloval její znělku. Pak když jsem stál na Barceloně na Nou Campu, vážil jsem si toho, že tam jsem v jakékoliv pozici,“ poznamenal v rozhovoru pro Deník Rovnost boskovický rodák.

Přemysl Kovář
narozen: 14. října 1985 v Boskovicích
post: brankář
současný klub: Slavia Praha
bývalé kluby: Slovácko, Kunovice, Lamia (Řecko), Hlavice, Liberec, Ústí nad Labem, Viktoria Žižkov, Varnsdorf, Hapoel Haifa (Izrael), Černo More Varna (Bulharsko)
úspěchy: 4x mistr české ligy, 2x vítěz českého poháru

Vládne momentálně Slavia české lize?
Myslím, že v posledních letech asi ano. Teď se podařilo trenérům a vedení kádr docela dobře poskládat, všechno si sedlo dohromady a udělala se tady z toho jedna velká rodina. Samozřejmě se to nerodilo lehce, každý rok měl svůj příběh a jsme rádi, že na konci jsme jako vítězové my. Nesmíme ale hlavně usnout na vavřínech. Konkurence chce být lepší a lepší a musíme zůstat pořád tak hladoví, jako jsme byli doteď. Nejen v zápasech, ale i na tréninku.

Jaký je tedy příběh za tím letošním titulem?
Minulý rok už konec ligy ovlivnil koronavirus, tam jsme měli pasáž, že nám to moc nešlo. Nakonec se soutěž na chvíli přerušila, my jsme si k tomu sedli, vzali to za správný konec a soutěž jsme úspěšně dotáhli. A jak jsme vlastně skončili minulou sezonu, tak jsme začali i tuto. Doufám, že ji dojedeme bez ztráty kytičky. Jsme hladoví a chceme vyhrát každý zápas. Titulem to pro nás nekončí. Chceme sezonu zvládnout bez prohry a Honzu dotáhnout na střelce sezony (Jan Kuchta vede tabulku střelců se čtrnácti góly – pozn. red.). Navíc ve čtvrtek nás čeká finále poháru s Plzní.

Četl jsem váš rozhovor, když vám bylo jedenadvacet let. Řekl jste, že se chcete dostat do první ligy. Nakonec jste jejím čtyřnásobným mistrem. V tomhle ohledu jste spokojený?
Vidíte, to jsem říkal v jedenadvaceti. Ta cesta pro mě nebyla úplně lehká, ale cíl tam byl. Po tátovi mi zůstala síla a vůle, proto jsem to zvládl a do ligy se dostal. Někomu se to podaří v sedmnácti, mně až v sedmadvaceti. Měl jsem to trochu s překážkama, ale do zdárného konce jsem došel a na první zápas si budu navždy pamatovat.

Při příchodu do Slavie v zimě 2016 jste uvedl, že přijmete jakoukoli roli a důležitý je úspěch týmu. Vzhledem k vašemu hernímu vytížení v tom tedy byla upřímnost?
Jednoznačně. Byl jsem rád, že jsem dostával ze začátku od trenéra Šilhavého (Jaroslav Šilhavý – pozn. red.) nějaké šance v českém poháru i v Evropě. Byli jsme úspěšní a jak se říká, s jídlem roste chuť. Udělaly se další nákupy, kvalita byla obrovská. Chytal tady Jirka Pavlenka, který je už pátou sezonu v Bundeslize, a teď Ondra Kolář, nejlepší hráč minulé sezony. Takže konkurence je velká, ale jsem rád, že v tom věku držím s mladými krok a jsem součástí toho týmu i přes jeho reorganizaci.

V jedenatřiceti letech jsou gólmani většinou v ideálním věku. Nepřijal jste pozici dvojky moc brzo?
Samozřejmě jsem mohl zůstat v Bulharsku a posunout se tam v zimní pauze do lepšího týmu. Skrz rodinu a děti, které nastupovaly zrovna do školy, jsem zvažoval návrat do Česka. Když mi Slavia nabídla smlouvu na tři roky, byla to jasná volba. Když se na to podívám zpětně, určitě nelituju.

Ve Slavii jste už pátou sezonu a všiml jsem si, že třeba na soustředěních máte porady u kávy i s trenérem Trpišovským. Patříte v klubu do rady starších?
Ono se to krystalizovalo hned od začátku. Byli jsme tam Milan škoda a Pepa Hušbauer, já jsem byl už za pana Šilhavého mezi staršími a nějak to fungovalo. I trenér Trpišovský si teď bere k sobě nás zkušené hráče a probíráme různé věci. Funguje to doteď a z tohohle pohledu jsem rád, že k tomu taky můžu sem tam něco říct.

close Přemysl Kovář (vlevo) pro klubový web vyzpovídal i moderátora Leoše Mareše. info Zdroj: SK Slavia Praha/Martin Malý zoom_in Přemysl Kovář (vlevo) pro klubový web vyzpovídal i moderátora a fanouška Slavie Leoše Mareše.

Máte ve Slavii tak dobré vztahy, že si dokonce tykáte s šéfem klubu Jaroslavem Tvrdíkem?
Už od začátku jsme tady s Milanem Škodou a Pepou Hušbauerem zkrátka táhli za jeden provaz. Po jejich odchodu se přidal Standa Tecl a k panu Tvrdíkovi jsme si vytvořili vztah. Když byly nějaké problémy, nebo naopak hezké věci, řešili jsme je s ním. Po nějaké době mi nabídl tykání. Když je potřeba něco probrat, zavoláme si. Myslím, že to je důkaz toho, že klub funguje od paní uklízečky až po pana Tvrdíka na jedničku. Těží z toho celá Slavie.

Ve Slavii máte i mimořádnou pozici v kabině, když promlouváte ke spoluhráčům třeba i před zápasem. Byl jste takový už odmala?
Byl jsem hodně mluvný, když jsem chytal v bráně a vždycky jsem byl rád, že jsem mohl dirigovat spoluhráče. Potom mi to možná chybělo, když jsem nemohl být na hřišti, tak možná proto jsem tu roli převzal v kabině. Snažím se klukům pomáhat nějakými svými zkušenostmi, které jsem získal. Přece jen ten tým byl mladý a je fajn mu něco říct, když vás poslouchá. To mi nějak zůstalo.

Stejně jako režie nejen pozápasových oslav.
První mistrovské oslavy za trenéra Šilhavého vedl ještě kondiční trenér. Ten ale potom odešel a za kouče Trpišovského to neměl kdo vzít. Tak jsem se toho ujal a od té doby se traduje, že po zápase slavíme všichni spolu a já jsem v roli předříkávače, ale nic výjimečného.

Kabina Slavie na první pohled drží hodně pohromadě. Je těžší ji stmelovat v covidové době?
Ani ne. My jsme hlavně rádi, že se můžeme stýkat v kabině. Spousta lidí byla celou dobu doma, nemohla ani do práce, byla zavřená doma. My jsme dostali šanci spolu trénovat a že jsme spolu každý den, je výhra a vážíme si toho. Samozřejmě nemůžeme podnikat další teambuildingové akce jako paintball, motokáry nebo jsme spolu chodili i na ryby. Vynahrazujeme si to ale v kabině, ať už se to týká nějakých soutěží. Furt o něco hrajeme, proto napětí v kabině pořád je, jsme hodně soutěživí.

Když o něco hrajete, vymáháte potom peníze do kasy baseballovou pálkou?
Když je den zúčtování, tak si ji vezmu. Na ty naše černoušky je sem tam potřeba, než to z nich dostanu. Proto jsem si ji pořídil a jak ji vidí, hned tuší, že je zle a budou muset něco zaplatit. Takže ji mám jen výjimečně, když vybírám do kasy.

Po sezoně vám končí ve Slavii smlouva. Co plánujete dál?
Nějakou představu mám, ale rozhodnutí nechávám plně na trenérovi. Domluvili jsme se, že počkáme do posledního zápasu a pak si řekneme, jestli ještě budu pokračovat v roli hráče, nebo potom začnu nějakou práci v klubu.

Pokračovat ve Slavii po konci hráčské kariéry by vás lákalo?
Jednoznačně. Budu nadšený, když budu dál v takovém klubu, jako je Slavia. Přece jen fotbal děláte celý život a zůstat u něj je výhra pro každého hráče. Když ta nabídka přijde, budu si jí vážit a okamžitě do toho půjdu. Ještě ale cítím, že aspoň o rok si kariéru můžu prodloužit a klukům pomoct. Nechám to na trenérovi a po posledním zápase to rozsekne.

Už se tedy cítíte jako doma v Praze?
Usídlil jsem se v Liberci, kde jsem si našel přítelkyni, teď už manželku. S ní jsem tam začal bydlet a když jsem šel do Slavie, vrátili jsme se zase do Liberce. Manželka odtud pochází a mně se tady zalíbilo tak, že jsme si postavili dům a děti tu chodí i do školy. Takže doma jsme v Liberci. Do Prahy dojíždím každý den, teď momentálně s Tarasem Kačarabou a Ondrou Kolářem. Už se mi v autě ale vystřídalo dost lidí.

Jezdíte ještě do Okrouhlé, odkud pocházíte?
Na Moravu se samozřejmě rád vracím. Pořád sleduju nejen boskovický, ale i blanenský fotbal. Mám to v oku a když je možnost, tak se tam jedu vždycky moc rád podívat.