Jaké jsou vaše pocity po přestupu do Teplic?

Pocity jsou vesměs pozitivní. Když ten fotbal děláte odmala, máte za cíl to dotáhnout co nejvýš. V Česku je to do FORTUNA:LIGY, a to se teď podařilo, takže jsem šťastný.

Kdy jste se poprvé dozvěděl o jejich zájmu?

Už v polovině listopadu, tedy ještě před koncem podzimní části. Volal mně trenér Jarošík (teplický trenér Jiří Jarošík – pozn. red.) zjišťoval, jestli je z mé strany zájem hrát za Teplice. Samozřejmě jsem mu to potvrdil a domluvili jsme se spolu rychle. V prosinci zbývalo absolvovat zdravotní prohlídku a vše administrativně dotáhnout ke zdárnému konci. Oficiálně se vše oznámilo až v lednu, ale hotovo bylo už dřív.

Hodonínští hokejisté (oranžovomodré dresy) proti Velkému Meziříčí získali alespoň bod. Na snímku útočník Tomáš Komínek.
Tohle byla zápletka! Drtiči prohrávali už 1:5, skvělým finišem urvali bod

Byl hlavní iniciátor přestupu přímo trenér Jarošík?

Určitě ano. Potkali jsme se spolu už v Prostějově, kde nám spolupráce klapala, řekl bych, že oboustranně. Proto jsem rád, že si mě nyní vytáhl do první ligy.

Byli ve hře kromě Teplic i jiní zájemci o vaše služby?

S agenty jsme řešili ještě další nabídky z první i druhé ligy, ale nakonec jsme se společně rozhodli pro Teplice. Hlavní důvod byl velký zájem přímo trenéra Jarošíka, pro hráče je vždycky nejdůležitější, že ho chce přímo trenér.

Věřil jste, že si můžete někdy zahrát první ligu?

Pořádně jsem tomu začal věřit až poslední dva roky. Tím že se loni v Blansku hrála druhá liga, ve které jsem po přestupu do Prostějova zůstal, a dařilo se mi, tak jsem cítil, že je to blízko. Pocit štěstí mám o to větší, když vzpomenu na období, kdy to nebylo jednoduché a do první ligy bylo hodně daleko.

Filip Žák
narozen: 1. září 1995
pozice: útočník
klub: FK Teplice
předchozí kluby: Sigma Olomouc, Kroměříž, Mohelnice, Nitra, HFK Olomouc, Hodonín, Blansko, Prostějov
druholigová bilance: 58 zápasů/17 gólů

Teplice čeká bitva o záchranu nejvyšší soutěže, ve které se nacházejí na předposlední patnácté pozici, a rozhodně budou pod tlakem. Máte z toho trochu obavy?

To máte pravdu. Situace určitě není ideální, ale na druhou stranu je to pro nás nově příchozí hráče obrovská příležitost se ukázat a posunout se třeba někam dál. Zároveň musím přiznat, že zachraňovat jakoukoli soutěž není jednoduché, zvlášť první ligu, kde je tlak obrovský. V Teplicích si to ale zatím nikdo nepřipouští, což je dobře. Za sebe můžu slíbit, že budeme bojovat, a doufám, že to zvládneme.

Víte už o záměrech trenéra, jak docílit úspěchu v záchranářské misi?

Ne, zatím jsme spolu ještě pořádně nemluvili. V úterý jsme měli první seznamovací trénink a ve středu probíhaly fyzické testy v Praze. Určitě bude mít trenér prostor mluvit jak s týmem, tak s každým z nás. Vzhledem k tomu, že zbývá nějaký měsíc do startu soutěže, je na to ještě času dost.

Čeká vás prvoligová premiéra. Máte nějaký konkrétní celek, na který se těšíte, třeba kvůli fanouškům nebo oblíbenému hráči?

Vyloženě konkrétní tým nemám, spíš se těším na každý zápas, je to přece jenom první liga a chci si ji pořádně užívat. Ať už to budou utkání před domácím publikem nebo venku. Ale přiznám se, že na venkovní výjezdy jsem se díval a těším se určitě do Plzně nebo na Baník. Tam hrajeme hned druhý zápas a doufám, že mohou přijít fanoušci.

Jste po Ivu Knoflíčkovi druhým šardickým rodákem, který to dotáhl do první ligy. Inspiroval vás svým příběhem?

Přiznám se, že moc ne. Je mezi námi velký věkový rozdíl. Samozřejmě vím, o koho jde. Je to obrovská legenda, hrál za Slavii i reprezentaci, ale nijak jsem jeho kariéru podrobně nesledoval. Je to tím věkovým rozdílem.

Jak zareagovala rodina, když jste oznámil svůj přestup?

Samozřejmě byli všichni moc rádi, když jsem jim to oznámil. Od začátku mě dost podporují a těší je, že si můžu plnit své sny. K fotbalu mě přivedl můj děda, takže ten měl z přestupu velkou radost, ale největší fanynka je určitě mamka, která to se mnou dost prožívala. Určitě bude v Šardicích i nějaká oslava. (směje se)

Fotbalisté Spartaku Svatobořice po postupu do krajské soutěže obsadili v podzimní části I. B třídy skupiny C šesté místo.
Nováček krajské soutěže je šestý. Pomýšleli jsme ale výš, zní ze Svatobořic

Jak často jezdíte domů do Šardic?

Doteď jsem jezdil pravidelně. Z Prostějova to byla hodinka cesty a ještě blíž z Brna, kde jsem bydlel při angažmá v Blansku. Teď to bude ale trošičku z ruky. Teplice jsou nějakých tři sta padesát kilometrů, tak uvidíme, jak mi to bude vycházet.

Stíháte sledovat i fotbalové dění na Hodonínsku?

Určitě sleduji, protože tam mám spoustu kamarádů fotbalistů. Když přijedu domů, jdu vždycky podpořit Šardice a přál bych jim, ať už konečně vyjde postup do I. A třídy, který si tak moc přejí. Stejně tak přeji postup do MSFL (Moravskoslezské fotbalové ligy – pozn. red.) Hodonínu, kde jsem hrál a mám tam kamarády.

KRYŠTOF NEDUCHAL