Zbrojovka vstoupí do jarní části nejvyšší soutěže v Mladé Boleslavi v neděli od tří hodin odpoledne.
V generálce jste podlehli Slovanu Bratislava 1:2. Co vám to utkání dalo?
Ukázalo nám asi to stejné co celý podzim. Nemáme žádné změny v kádru, co se týká útočné fáze a kombinace, tam jsme na tom pořád dobře. Horší je furt defenzivní složka, když soupeře pustíme do tří čtyř situaci, stejně dostaneme dva góly. Tým je pořád silný, uvidíme, co bude v neděli.
Takže na defenzivě stále musíte máknout?
Potýkáme se s tím celou sezonu, i ve druhé lize jsme se s tím potýkali, ale tam nebyla taková kvalita soupeřů a asi nebylo tak vidět, že jsme ladění hodně do ofenzivy a bránění některým v týmu není tak vlastní. Aby mohli hrát tak dopředu, jak hrají, musejí někde šetřit krokem, takže šetří do defenzivy a je to znát. Kdybychom hráli střed tabulky, jednou vyhráli a jednou prohráli, bylo by to v pohodě, ale jsme v dolních pozicích a určitě se zvednou některé týmy, kterým se nedařilo, jako Baník nebo Slovácko. Jsme sice čtyři body od baráže, ale kdybychom poslední podzimní kolo neprohráli s Olomoucí, tak jsme mohli zimovat čtvrtí nebo pátí. Odstup je minimální, ale nedá se počítat s tím, že bychom byli úplně v klidu.
play_fill
Po podzimu se mluvilo o posílení obrany, protože jste dostali hodně gólů. Uvítal byste nového spoluhráče do defenzivy?
Víme, že nějaký hráč do defenzivy by se nám hodil. Třeba i nějaká typická šestka do středu zálohy, kdo by byl takový bourač a vyhrával všechny souboje, hlavičky. Ale musel by být kvalitní i na míči, protože máme hru postavenou na technické stránce. Kdybychom měli někoho, kdo by uměl vyhrávat souboje, vše ubránil, ale zase by každý balon nahrál do autu, když to přeženu, nebylo by to ono. Ovšem asi není k dispozici takový hráč, který by zvládl vše udělat správně, takoví se těžko hledají. Nevím, jaké jsou možnosti klubu.
Kde takového hráče vzít?
Když se zamyslím, ať jsme hráli v lize s kýmkoli, všichni mají smlouvy a někoho kupovat za nějaké peníze asi není cesta, kterou jde klub. Ve druhých ligách asi nejsou typy, které by se nám hodily. Když to sleduji, šikovní hráči jsou na pozicích ofenzivních krajních záložníků, ale takové máme. Je pro nás škoda, že odešel Přichy (Jakub Přichystal – pozn. red.), který by nám pomohl. Byl strašně dlouho zraněný, ale všichni jsme si navykli, jak hraje, a myslím, že bychom ho využili. Rozhodl se posunout jinam, musíme místo po něm nahradit někým jiným. Trenéři počítali, že tady bude hrát, jeho odchodem jsme oslabili.
Na podzim vás srážely především individuální chyby, co s tím lze dělat?
To je těžká otázka. Trenéři nás na to upozorňují, rozebíráme to i s klukama v šatně. Vždy je vidět chyba někoho, kdo ji udělá. Pokud ji udělá jeden, většinou se dá napravit, ale při našich obdržených gólech jsou to tři čtyři chyby za sebou. I když se snažíme systémově na tom pracovat a všichni vědí, co mají dělat, na hřišti vznikne tolik situací, na které hráč musí reagovat, proto je profesionální sportovec. To je na fotbale nejtěžší. Můžeme vědět, jak chceme hrát, ale je tam jedenáct borců. Když někdo něco udělá špatně, dá se to zahasit, ale když nastane řada chyb, je to složitější. Mají to tak všechny týmy, akorát u nás je to markantnější než u jiných, protože jsme sestavou a typy hráčů velmi ladění do ofenzivy.
Takže branky jsou daň za ofenzivní pojetí?
Extrémně útočíme a myslím, že se dostáváme do hodně šancí, ale je to na úkor defenzivy. Nemáme vizi hrát jako některé týmy, které brání a spoléhají na 1:0, nejsme na to stavění. Museli bychom změnit koncept hry. Hrajeme hodně do ofenzivy a můžeme jen doufat, že nás nebudou srážet individuální chyby a nebudeme dostávat góly. Když bráníme devadesát minut dobře v poli a dostaneme gól ze standardky, je to i o hlavě, že se na to strašně soustředíme, abychom branku neobdrželi. Pak to přitáhneme jako třeba ve Vídni. Jeli jsme na první přátelák s Austrií, chtěli jsme hrát na nulu a do dvacáté minuty jsme dostali tři góly. Možná si to všichni dávají do hlav, jak se soustředíme. Chtěli bychom se odpíchnout od jedné dvou nul, ale máme těžký los.
V neděli začínáte v Mladé Boleslavi, pak přivítáte Plzeň, míříte na stadion pražské Slavie…
Na podzim jsme zápas s Boleslaví otočili, má mančaft našlapaný jmény, jiné finanční možnosti, stahuje hráče na hostovačky z top týmů. Uvidíme, co nás bude čekat. Pak Plzeň a na Slavii, proti těmto týmům je těžké udržet čisté konto. Prezentovali jsme se proti nim i Spartě atraktivní hrou, ale za tři zápasy jsme dostali dvanáct gólů. Zápasy byly atraktivní po lidi, ale prohrát 0:4 je na prd.
Chtěli po vás trenéři, abyste se místo ofenzivy víc soustředili na bránění a nejlépe udrželi nulu vzadu?
Taková snaha je, ale na postech v týmu máme hrozně ofenzivních hráčů, kteří nemají bránění tak v krvi. Není snadné to udělat tak, aby třeba Alli (Wale Musa – pozn. red.) stál vzadu a neútočil, když je jeho přednost ofenziva a bránění má slabší. Ví to všichni, ale takoví hráči jsou všude na světě, dělají velkou práci dopředu, jsou u všech gólů, pak je jasné, že nemůžou bránit na sto procent, protože by neměli takovou energii na útočení. Je to spíš o nás šesti, co jsme vzadu, abychom víc bránili. Jenže na fotbale je blbé, že můžete ubránit devadesát akcí a pak z devadesáté první dostanete gól. Nikdo pak nevidí, že se zabráni spoustě věcí, zase se řekne, že jsme dostali branku.
Kde jste vy osobně cítil na podzim nedostatky, na kterých musíte pracovat?
Mezi hráči není moc oblíbené sledováni videa, já to naopak hrozně žeru. Baví mě se v tom vrtat i ve volném čase a pouštím si video. Vím, kde mám rezervy. Moje silné stránky jsou do rozehry a výstavba ofenzivy, snažím se pracovat na defenzivě. V některých soubojích jsem bitý na tom, že nejsem tak urostlý jako někteří hráči, se kterými svádím souboje, když má útočník devadesát kilo a já něco přes sedmdesát. Mám hrozně moc úkolů jako jeden z posledních záložníků, jsem za Ševou (Michal Ševčík – pozn. red.), za ofenzivními hráči a musím plnit hodně povinností. Snažím se hlavně soustředit, abych nikde nezaspal a byl tam, kde být mám. Kolikrát je to rozhodnutí vabank, jestli někam vystoupit, nebo nevystoupit. Když to člověk nepřečte, jak bylo potřeba a vyhodnotí si to zpětně, je lehké vidět, že měl udělat tohle. Bráníme v menším počtu hráčů a někdy je to složité, člověk se musí rozhodnout v sekundě.
Doplácíte na to, že nebrání kompletní mužstvo?
Nejsme tým, který v jedenácti stojí před vápnem. Třeba Plzeň má hru postavenou na defenzivě, hraje na výsledky 1:0, nedostává góly. Jsme na tom jinak. Naše hra je atraktivní a když se zachráníme v pohodě v soutěži, dostaneme se třeba někam doprostřed tabulky, nemuselo by někomu vadit, že dostáváme hodně gólů. Je na co se dívat. Defenzivní styl považuji za brzdu fotbalu. Na mistrovství světa se taky bránilo, ale ofenzivní hráči mají daleko větší kvalitu, z jedné dvou akcí jsou schopní dát branky. My potřebujeme víc šancí na góly, ale myslím, že jdeme cestou, aby hra byla atraktivní. Vždycky můžou dát trenéři pokyn, ať betonujeme, ale hrajeme fotbal a některé týmy ho hrát nechtějí. Pořád je to divácký sport a kdyby tak hrála většina týmů, byla by spousta zajímavých zápasů, lidi by se začali vracet na stadiony a víc lidí by ligu sledovalo. Jinou cestou k tomu nemůžeme dojít, svět fotbalu se vyvíjí strašně dopředu, musíme jít taky dopředu.
Stačila vám krátká zimní příprava, abyste se nachystali na jaro?
Těžká byla ta krátká doba v tom, že jsme ještě v úterý trénovali na umělce, ve středu jsem byli na trávě teprve potřetí z třítýdenní přípravy. Je to jiný sport, ještě teď nejsou povrchy tak kvalitní, balon poskakuje, není stabilní. Člověk je zvyklý, že na pevném povrchu neuklouzne, zatímco teď je to na hřištích jiné, ještě může napadnout o víkendu sníh, což by nikoho nepřekvapilo, v našem podnebném pásmu to vychází blbě. Jinak myslím, že jsme se za tři týdny připravili dobře, ani se nedá udělat víc, protože nemůžete naložit vše na hráče, aby to každého zničilo. Minulý rok trvala příprava skoro dva měsíce, začínalo se až v březnu, natrénovali jsme víc, ale dlouho se čekalo na soutěž, hrálo se hodně přáteláků.
To už bylo zase ubíjející?
Teď jsme v přípravě dvakrát odehráli poločas a někteří k tomu jeden celý zápas, člověk je víc natěšený do ligy. Jsme odpočatější, než když příprava trvá dva měsíce, odehrajete deset přáteláků a pak vás čeká patnáct ligových zápasů. To už skoro nemáte chuť, připadá vám, že už je po sezoně. Navíc na umělce je fotbalista zbitý jako z mistráku, sice je uvolněný, že nejde o body, ale nálož tolika přáteláků není dobrá. Tři týdny mi vyhovují víc, netrénuje se tolik přes zimu, i když jsme se udržovali přes Vánoce, hned přijde liga. Škoda počasí v zimě, je to jiný fotbal, když je nula stupňů a jste zmrzlý, než kdyby se hrálo v deseti patnácti stupních. I návštěvnost je jiná, utkání v takové zimě tolik netáhnou. Škoda že hrajeme v tomhle období, přitom v létě by třeba byl velký prostor, teplo je lepší i pro lidi, ale nehraje se. Tak je to udělané a nezbývá nám, než to tak brát.
Těšíte se, že už jarní část vypukne?
Určitě, přáteláky nemám rád, člověk se ani nedonutí jít na svoji hranu, furt má v hlavě, že se nechce zbytečně zranit, většinou je hra uvolněnější. Teď o něco jde a těším se, že to vypukne. Až v Brně mě poprvé v kariéře baví hrát fotbal. V našem týmu máme super partu, hrajeme naším stylem a baví to všechny kluky. Někteří hrají jen na výsledky, jenže z toho nemají tak dobrý pocit. Ten vnitřní pocit nikdo neobelže. I když vyhráváte, ale nezahrajete nic extra, nepředvádíte výkon, vnitřně to cítíte. Člověk může vyhrát, ale pokud nemáte vnitřní radost, není to ono. Když prohrajeme, jsme naštvaní, pokud však cítíme, že hra měla parametry, byla ofenzivní, hodně se útočilo a do poslední minuty bylo utkání napínavé, jak dopadne, to mě baví a na takové zápasy se těším. Tohle nyní prožívám v Brně.
