Znamená to, že Mouchnicím budou anulovány podzimní výsledky. Klub zaplatí pokutu pět tisíc korun a oddílům, se kterými v podzimní části sehrál mistrovská utkání na vlastním hřišti, uhradí jejich cestovní výdaje za neoplacené utkání. Oddílům, na jejichž hřištích Mouchnice na podzim hostovaly, zaplatí náklady na přípravu hřiště v ceně dvě stě korun a náklady na rozhodčí.“

Tahle poslední veřejná zmínka o mouchnické Slavii tak trochu charakterizuje celou historii malého vesnického klubu. Prostě, když byli hráči, působil v soutěžích. Pokud ne, byly výpadky v činnosti, a to bohužel i několikaleté.

Hrála se tu převážně IV. třída, ale bylo i období, kdy tým sahal po okresním přeboru. Malá obec s aktuálně 299 obyvateli se rozkládá na rozhraní čtyř okresů – Vyškov, Hodonín, Kroměříž a Uherské Hradiště. Od prvního ledna 2007 správně přešla z Vyškovska na Hodonínsko, ale až do v úvodu zmíněné odhlášky ze soutěží hrávali její fotbalisté na Vyškovsku.

A trávník na jejich hřišti šlo svého času bez nadsázky označit za nejlepší na okrese. To bylo v době, kdy se ještě ve Vyškově, Rousínově, Bučovicích, Slavkově a v Nesovicích hrávalo na škvárových hřištích a ostatní travnaté plácky byly spíš nalajnovanými loukami s fotbalovými brankami. A leckde by snesly i horší označení… Nedá se říct, že by Mouchničtí o své malé hřiště nějak výrazně pečovali.

Zaniklé fotbalové hřiště v Mouchnicích.Branky na mouchnickém hřišti už zrezivěly.Zdroj: Deník/Jiří Sláma

Stříhalo se takzvaným cepákem z místního JZD, ale ostatní potřeby trávníku obstarávala hlavně příroda. Přesto byl na tehdejší poměry opravdu výborný a v dobách své největší slávy jej dokonce využívala brněnská Zbrojovka. „Dost často jsme tam trénovali na předzápasových soustředěních a hrávali i přátelská utkání, když jsme pobývali na delších kondičních soustředěních v sousedních Střílkách. A bývali to i velmi kvalitní soupeři,“ vzpomíná mistr republiky z roku 1978 a československý reprezentant Karel Jarůšek.

Na mouchnickém hřišti se objevila třeba i Slovácká Slavia Uherské Hradiště, která tenkrát pravidelně hrávala špici druhé národní ligy. „Sešlo se tam samozřejmě hodně lidí a všichni fandili oběma mužstvům. Ten trávník byl na dědinu opravdu výborný a na naše zápasy jej vždycky ještě navíc pečlivě připravovali. Pamatuju si, jak kolem nás starostlivě běhal pan Elzner,“ praví Jarůšek.

Příběh tehdejšího mouchnického trávníku je tak trochu i úsměvný. Zmíněný Elzner byl svéráznou postavou. Dost často „dával k lepšímu“, že na hřiště zaseli speciální fotbalové semeno, které koupili v Anglii. Skutečnost ovšem byla prozaičtější. Podle očitých svědků prý někdo z Mouchnic „znárodnil“ pytle s travným semenem v jiném JZD. Když jílek podseli, tak kupodivu ještě vylepšil už tak slušný přírodní porost.

Samozřejmě kdo ví, jak to tenkrát vlastně bylo… Jisté je, a panu Elznerovi to jistě slouží ke cti, že se o klub se staral doslova s otcovskou láskou. Jak by ne, v těch dobách to dokonce byla éra rodiny Elsnerovy. Tři synové šéfa klubu byli oporami týmu a o služby nejmladšího Mirka dokonce projevily zájem kluby krajské i divizní úrovně.

Po končení působení na Vyškovsku se Mouchničtí do soutěží na Hodonínsku zatím nikdy nepřihlásili.