Kliknutím zvětšíte
Musíte se hýbat, protože jste přes svátky holdoval cukroví a bramborovému salátu?
Nesnědl jsem tolik salátu ani cukroví, s tím problém nemám. Dá se říct, že jsem na umělce pracovně. Mám spoustu individuálních tréninků, do toho se snažím sebe připravovat, abych byl nachystaný, kdyby se náhodu spustily soutěže malého či velkého fotbalu. Paradoxně v této době možná trénují mnohem víc než za normálního stavu.
Ve velkém fotbalu jste se přesunul z Blanska do krajského přeboru, takže už svou budoucnost vidíte v trénování?
Asi je to tak. Velký fotbal hraji v Boskovicích, což je amatérská soutěž, takže se spíš snažím jít cestou výchovy mladých fotbalistů. Asi tři čtvrtě roku už vedu individuální tréninky dětí, které o to mají zájem, za což jsem rád. Baví mě to, ale zároveň to není tak, že balím hraní. Ve velkém asi díru do světa už neudělám, ale cítím se ve dvaatřiceti, jako by mi bylo dvaadvacet, takže v malém fotbale chci stále stoprocentně bojovat o nominace do českého nároďáku na mistrovství Evropy či světa. Myslím, že pár let ještě můžu hrát a dělám vše proto, abych byl pro tým stále platný.
Koho vedete při individuálních trénincích?
Můžou se ke mně hlásit zájemci různého věku, třeba děti od čtyř let klidně po dospělé do šedesáti let. Chodí ke mně sedmileté, osmileté děti, největší skupina je kolem deseti let, ale můžou chodit i starší, minulý týden u mě byli čtrnáctiletí kluci. Trochu to posouvám a věřím, že budu mít časem i dospělé. Nahlásit se může kdokoli na mé facebookové stránce s individuálními tréninky, kde na mě seženou kontaktní informace, ale taky ukázky z individuálních tréninků, kdyby si nedokázali představit, o co jde. Víc info zde:
Jak tréninky vypadají?
Snažím se je dělat zábavnou formou, jsou zaměřené na motoriku a technické dovednosti s míčem. Taky se vzdělávám a učím novým věcem, trénování je jiné než hraní. Mám výhodu, že stále aktivně hraji, takže spoustu cvičení můžu aplikovat na děti. Je dobré, když trenér prožije cvičení, které pro děti skládá.
Věnujete se pouze fotbalistům, kteří se chtějí zdokonalit, nebo všem dětem?
Chodí ke mně i kluci, kteří se ještě hledají, nevědí, jestli dělat fotbal, či jiný sport, jdou zkusit pohyb. Z drtivé většiny však ke mně chodí kluci, kteří jsou do fotbalu zapálení, což vychází od rodičů. Z kluků cítím, že fotbal milují, mají ho rádi a žijí jím. Když skončí trénink, dál si kopou, baví se furt o fotbale, vykládají, jak doma skládají stadiony, sledují světové hráče, z kluků to srší.
Počítáte s tím, že se v budoucnu budete živit jenom trénováním?
V tento moment řeknu, že stoprocentně jo, ale za rok či dva se může stát něco nepředvídatelného, že mě trénování třeba přestane bavit. Myslím si, že taková situace nenastane, na hřišti se cítím dobře. Když můžu trénovat děti, zapojuji se aktivně do her i cvičení. Momentálně je moje největší vize, že se tímto směrem chci vydat. Chodím ještě do školy jako asistent pedagoga, ale trénování může být moje parketa.
Pojďme k Superlize malého fotbalu, kterou hrajete od jejího vzniku. Napadlo vás, kam se za pět let posune?
Soutěž hraju od jejího vzniku, takže můžu porovnávat. Vybavím si první sezonu, kdy hrály Milovice, pak je vystřídala Olomouc, později přistoupila Plzeň. Soutěž se od počátku zkvalitňuje a největší posun přišel v této sezoně, kdy se rozdělila na dvě skupiny. Nechci snižovat západní skupinu, ale moravská je hodně našlapaná a v případě, že se soutěž dohraje, v což pevně věřím, tam bude tuhý boj o play-off.
Do moravské skupiny přibyl MF Baník Ostrava.
Z mého pohledu Ostrava Superligu hodně zkvalitnila, oživila ji fanouškovskou základnou. Pro mě bylo až neuvěřitelné, když přijela na druhé kolo do Boskovic s tolika fanoušky. Klobou dolů, jakou borci udělali atmosféru, úplně jinak se pak hraje, vyburcuje vás to, vyhecuje. Myslím, že náš zápas s Ostravou (Blanensko doma podlehlo 6:7 po pokutových kopech – pozn. red.) patřil k největším ozdobám Superligy od jejího vzniku. Očekávali jsme, co rozdělení na východ a západ po pěti letech přinese, a došlo k okysličení soutěže, stoprocentně to vidím jako přínos. Myslím, že i zápasy play-off budou hodně zajímavé, budou mít náboj, jak se poměří Morava a Čechy, finálové souboje budou kvalitní.
Váš jihomoravský rival Brno míří za třetím titulem v řadě a celkově čtvrtým. Co s tím Blanensko udělá?
S většinou kluků, co hrají za Brno, se známe, každý půlrok je to vždy stejná písnička. Před zápasem jsme kamarádi, podáváme si ruce, plácačka, ale během šedesáti minut na hřišti to jiskří, jsme schopní si ponadávat, pak si zase podáme ruku a všechno je v pohodě. Je pravda, že vždycky se na Brno chystáme, každý půlrok si říkáme, že už to musí přijít a porazíme ho. Podařilo se nám to v některých zápasech, ale moc jich nebylo. Utkání jsou většinou podobná, šance na obou stranách, průběh vyrovnaný, ale když se zápas láme, vždycky se štěstěna přikloní ke straně Brna a výsledek udělá.
Máte na mysli i poslední duel, kdy vás Brno v polovině prosince na svém hřišti zdolalo 7:4?
Musím říct, že Brno má obrovskou kvalitu, co hráč, to kvalitní fotbalista. V posledním utkání před měsícem jsme měli velmi slušnou sestavu, zase to byl podobný zápas jako vždycky, vyrovnaný, mohl se překlopit na obě strany, ovšem nemůžu říct, že by Brno vyhrálo nezaslouženě. Disponuje obrovskou kvalitou, už třikrát soutěž vyhrálo, veškerý respekt před tím, jak se tým dal dohromady, což je asi hlavně dílem trenéra Táborského, že kluci vytvořili partu. Je to vidět, jsou hrdí, že hrají za Brno, asi by za sebe dýchali, v kolektivu mají největší sílu.
V čem mají navrch herně?
Kluci z Brna jsou na sebe zvyklí, mají futsalové návyky, my to hrajeme jako fotbal. Brňané si nahrají s brankářem, mají ve hře futsalové prvky, těžko se to brání. Nadvláda Brna je momentálně zasloužená, ale určitě neskládáme zbraně a věřím, že jsme schopní je potrápit v této sezoně či v té další. Věřím, že jednou Brno sesadíme, což nás motivuje. Vždy se snažíme hrát na vítězství a o nejvyšší příčky, máme vždy medailové ambice, ale taky jsme pokorní, stojíme nohama na zemi. Věřím, že náš čas přijde a jednou uděláme titul.
Může to být v tomto ročníku, kdy se poprvé bude hrát play-off?
Jak se říká v hokeji, když skončí základní část, v play-off se vše maže. To samé může nastat v malém fotbale, kdy třeba osmý vyřadí prvního, bude to zase něco nového a může se stát cokoli. Zatím nemáme jistotu postupu do play-off, což je náš první cíl, pak můžeme na někoho narazit v semifinále a ve finále, jdeme krok po kroku. Uvidíme.
Pomůže vám v Superlize malého fotbalu opět Jan Koudelka, který skončil v prvoligové Zbrojovce Brno?
Koudy se vrátil do Prostějova a nevím, jakou má domluvu s trenérem, ale vždycky ho rádi v týmu uvítáme. Je to nadstandardní fotbalista a když půjde hrát, rozhodně nám pomůže. Budeme se snažit, aby nám pomohl aspoň na nějaké zápasy. Jsem si stoprocentně jistý, že když bude moct, zájem z jeho strany určitě bude.
Za předchozích pět sezon nepoznala Superliga malého fotbalu jiného krále střelců než vás a v aktuálním ročníku pořadí s patnácti góly opět vedete, druhý Jan Šebek z Plzně ztrácí sedm zásahů. Jak důležitá je pro vás tato statistika?
Bavíme se spolu o týmových úspěších, že brněnská nadvláda trvá tři roky, byl bych nejradši, kdybychom ji konečně sesadili a Blanensko získalo superligový titul. Malá náplast je, že se mi podařilo vyhrát krále střelců a nebudu říkat, že je mi to jedno. Není, těší mě to a motivuje, nějak mě to i nutí na sobě dál pracovat. Když člověk něco vyhrává, nechce se toho vzdát, což je motivace. Budu moc rád, když vyhraju nejlepšího střelce v tomto ročníku, a nejšťastnější, když k tomu přidáme ještě superligový titul.
S vámi je spojená i další zajímavá statistika, protože jste v historii Superligy malého fotbalu obdržel až na podzim svou první žlutou kartu. Jste podobně ukázněný i ve velkém fotbale?
Možná to je málo, ale nejsem žádný raubíř. Ve velkém fotbale jsem jich nasbíral podstatně víc. Možná by se někteří fanoušci malého fotbalu divili, protože jsem obdržel asi tři nebo čtyři červené karty a hromadu žlutých, ovšem ne za kecy, pokaždé za fauly. Nedostávám je v každém zápase, byť jsem nějaké dostal. V malém fotbale jsem obdržel jednu až v šestém ročníku doma s Ostravou, jak to mělo náboj a utkání bylo vyhecované, tak mě to hodně vtáhlo. Nastala sporná situace a v tomto případě jsme dostal žlutou za kecy, došlo k přestřelce s rozhodčím, samozřejmě v zápalu boje. Po zápase jsme si vyříkali, že to jsou emoce. Myslím, že to k tomu patří, jde o kontaktní sport.
Jak je tedy možné, že máte jedinou kartu?
Asi je to dané tím, že v malém fotbalu mám hlavně roli zakončovatele. Kdybych byl obránce, mám žlutých stoprocentně víc. Jako útočník se soustředím na hru a výběr místa, což je asi moje nejsilnější stránka, než na věci kolem. Soustředím se na sebe, z toho asi plyne, že karty nesbírám. Uvědomuji si taky, že od určité doby, ne od začátku Superligy, se za tři žluté karty stojí. Na tohle fakt myslím, mám v hlavě, že chci hrát každý zápas a hrozně by mě mrzelo, kdybych se vykartoval za nějaký nesmysl a nemohl hrát utkání, protože jsem dostal hloupé karty. Dávám si hodně bacha, aby nepřicházely zbytečné karty, navíc jako útočník moc faulů nedělám.
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
