Defenzivu Lelekovic v čele s někdejším prvoligovým hráčem Tomášem Abrahámem překonal Macháček už v osmé minutě. Na gól se přitom příliš nenadřel. „Ten první byl trochu zadarmo. Honza Pšikal vystřelil, gólman vyrazil míč přede mě, tak jsem ho dorazil do prázdné,“ líčil Macháček.

Ke tříbodovému zisku pak přiblížil své mužstvo v 53. minutě zápasu, kdy proměnil samostatný únik na brankáře. „Šel jsem tak z velkého vápna, s Honzou Trtílkem jsme měli tandemový náběh, kde mi to parádně prostrčil, prvním dotekem jsem si balon připravil a druhým ho prorval gólmanovi mezi nohy,“ popsal svůj druhý zásah v utkání.

Zápas ovšem nedohrál, své místo na hřišti přenechal za stavu 2:0 Davidu Kuncovi. „Fyzicky jsem odpadl, měli jsme náročný herní styl na jednoho útočníka, protože víme, že hráči Lelekovic jsou technicky vybavení, snaží se hodně kombinovat, což se jim ale moc nedařilo. Rozebírali jsme je ve středu dobře a k ničemu se nedostali. Za zápas měli jednu velkou šanci, kterou gólman chytl,“ vysvětlil Macháček.

Rájec-Jestřebí se tak díky nedělnímu vítězství posunul na třetí místo a na druhé Lelekovice ztrácí jen dva body. „Máme je na dosah,“ zaradoval se Macháček.

Ten je v této sezoně dosud suverénně nejlepším střelcem svého mužstva, když vstřelil jedenáct branek. „Zatím jsem spokojený a docela se mi daří. Doufám, že v tom budu pokračovat. I když je pravda, že jsem pár šancí jako každý útočník neproměnil. Kdybych dal z každé příležitosti gól, nehraju tam, kde hraju,“ usmál se Macháček.

A jaké jsou jeho fotbalové přednosti? „Jsem spíš rychlostní typ do náběhu, mám tah na branku. S balonem ale taky umím pracovat, že si ho třeba dobře přeberu,“ zamyslel se Macháček.

Přesně takový typ útočníka je pro každé mužstvo nepostradatelný. „Libor je skvělý fotbalista, jsme rádi, že ho máme,“ potvrdil hrající kouč týmu Jan Pšikal. Přesto jednu výhradu na adresu svého svěřence našel. „Mohl by chodit častěji na tréninky,“ prohodil s úsměvem.

„Částečně v tom má trenér pravdu. Jsem útočník a vytížení mám často větší než záložníci nebo obránci. Po zápasech fakt trpím, proto občas vynechám úterní trénink, když mě toho hodně bolí. Jinak se ale snažím chodit poctivě,“ reagoval Macháček.

S účastí na tréninku ovšem mají v Rájci-Jestřebí prý občas problémy. „Nedávno nás bylo třeba dvanáct, ale zrovna chyběli jen dva lidi. Máme úzký kádr a mladí prostě nejsou,“ podotkl Macháček.

Ten v jedenatřiceti letech zažil i nevšední situaci. „Dokonce jsem v týdnu hrál za mladé, což je o to smutnější, když mi je tolik. V ročnících 1995 až 2000 nemáme skoro nikoho, z dorostu k nám nedocházejí,“ smutnil Macháček.

Nedostatek hráčů je i jeden z důvodů, proč v Rájci-Jestřebí stále zůstává. V jeho kádru je až na roční pauzu téměř deset let. „V žácích jsem odehrál ligu v Boskovicích a při přechodu z dorostu do mužů jsem byl na operaci s kotníkem, rok jsem nehrál, ale pak si mě stáhli do Rájce, když se tam ještě hrála divize,“ pravil Macháček.

Později se na víc než rok přestěhoval do Vyškova, proto změnil i fotbalový dres. „Měl jsem možnost hrát i za Vyškov, ale vzdal jsem se toho. Šel jsem hrát třetí nebo čtvrtou třídu za Kučerov, kde jsem to měl domluvené, tak jsem se tam na chvíli zašil,“ uvedl.

Nyní ale zůstává věrný Rájci-Jestřebí. A jaké s ním má plány? „Chceme hrát špicu jako každý mančaft. Postupovat nevím, to by chtělo asi jen pár hráčů a já si myslím, že v situaci klubu to není dobrý nápad, protože nemáme tolik hráčů. Je lepší hrát nahoře v nižší soutěži než o záchranu výš,“ dodal Macháček.

Promo Kanonýr Deníku