Kliknutím zvětšíte
Pražský rodák se svými novými svěřenci rozehraje jarní část FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY v sobotu v půl třetí odpoledne, kdy na domácím hřišti vyzve jedenáctý Třinec. „Od zápasu čekám tři body, na rovinu prostě potřebujeme vyhrát,“ prohlásil Pulpit, jehož tým je v tabulce dvanáctý a na severomoravský celek ztrácí šest bodů.
V zimě pro vás byla priorita vrátit se k profesionálnímu fotbalu. Splňuje Blansko vaši podmínku?
Pro mě jako trenéra je důležité, že se tady těším na každý trénink, protože hráči chtějí pracovat, tréninky mají obrovskou kvalitu díky nasazení hráčů, práce mě baví, a to je pro mě jako trenéra nejdůležitější. To že v některých věcech Blansko předběhlo svým postupem do druhé ligy dobu, to už dnes vidím. Doufám ale, že se to budou funkcionáři a lidé, kteří se točí kolem blanenského fotbalu, snažit rychle dohnat. Druhá důležitá věc totiž je, že je tady o fotbal obrovský zájem. Když nebude koronavirus, na druholigový zápas v Blansku dojde třeba dvanáct set lidí, což je na takové město velmi dobrá návštěva.
Co konkrétně musejí funkcionáři dohnat?
Určitě by se nejen mně, ale i hráčům a fanouškům líbilo, aby se v budoucnu hrála druhá liga na horním stadionu (v Údolní ulici – pozn. red.), který zatím nesplňuje licenční podmínky. Ale je to typický fotbalový stadion bez atletické dráhy, na takovém hřišti se má hrát. To je jeden z úkolů. Na druhou stranu spodní hřiště (v Mlýnské ulici – pozn. red.) s umělou trávou nám vytvořilo v zimní přípravě ideální prostředí, protože jsme nikam nedojížděli, běžecké trasy byly také kousek od něj. Kromě regenerace a fitness centra jsme měli základní věci k dispozici.
Jaký je podle vás tedy správný postup?
Do budoucna by se mělo na spodním hřišti udělat tréninkové centrum a na horním zase kvalitní fotbalový stánek pro druhou ligu.
Blansko se stalo profesionálním klubem před sezonou, vydařil se mu ten přechod?
To nedokážu říct, protože jsem tady na podzim nebyl. Co se ale zatím určitě nepodařilo, je bodový zisk, který máme po podzimní části poměrně nízký. To je prvotní, co má trenéra zajímat. Nemůžeme zatím skákat, protože Blansko získalo devět bodů, což je málo vzhledem k fotbalovým jménům, která tady hrála.
V zimě se kádr dost obměnil. Vyšlo vám vedení v posilách vstříc?
Na příchozích hráčích jsem spolupracoval v prvopočátku s panem Mertou (Oldřich Merta – pozn. red.), se kterým jsme hledali s trenéry vhodné doplnění. Z kádru odešlo de facto dvanáct lidí, což je poměrně velký zásah. Snažili jsme se hledat agresivitu, rychlost a góly. Dívali jsme se i na věk hráče, protože věkový průměr tady byl poměrně vysoký a druhá liga má být také o tom, abyste hráče vychoval a pak prodal.
Jaký je výsledek změn?
Samozřejmě příprava a tréninky jsou něco jiného než mistrovská utkání, ale zatím nabývám dojmu, že co se tady složilo s druholigovými možnostmi, myslím si, že jsme sehnali kvalitní hráče a že budou přínosem pro Blansko v jarních bojích.
Přivítal jste v kádru i dva hráče z nižších francouzských soutěží a jednoho z Bosny a Hercegoviny. Jak se takoví hráči hledají?
Vzhledem k tomu, že hráči v našich nižších soutěžích mají obrovské tréninkové i zápasové manko, do budoucna z divizí nebo třetích lig moc posil nebo talentů pro profesionální týmy nebude. Je proto nutné, aby se některé kluby poohlídly i v zahraničí. My jsme na tyhle hráče dostali tipy a měli jsme s panem Mertou pravidlo, že je chceme vidět na vlastní oči, takže podstoupili minimálně týdenní zkoušku a když jsme na tréninku a v zápase viděli, že pro nás budou přínosem, rozhodli jsme se pro ně.
Hlavní slovo při výběru posil jste měl tedy vy jako hlavní trenér a sportovní manažer Merta?
Do té doby, co pan Merta působil ve funkci sportovního manažera, jsme společně dělali na posílení kádru.
Na pozici sportovního manažera došlo ke změně?
Pan Merta už v té funkci není a je velká škoda, že v klubu skončil. Myslím si, že zainteresované osoby by měly udělat všechno pro to, aby se vrátil.
Proč odešel?
Něco vím, něco nevím, ale nechci do toho zasahovat. Mám tady profesionální smlouvu jako kouč a ne jako funkcionář. Jen říkám, že se musí z mého pohledu jako trenéra, který ve svém životě za těch třiadvacet sezon něco zažil, udělat všechno pro to, aby se pan Merta znovu vrátil do dění v blanenském klubu.
S kým teď spolupracujete na sportovní stránce klubu?
Do funkce sportovního manažera nastoupil Jirka Mika, se kterým samozřejmě taky spolupracuji. Jsem trenér, nemůžu si dělat co chci, ale vnímám to tak, že pan Merta byl hodně důležitou osobou při vzestupu blanenského fotbalu z divize až do druhé ligy a s každým takovým člověkem, který je ochoten dát do sportu nemalé finance, je třeba umět pracovat a jednat.
Hráčům jste v Blansku naordinoval náročnou přípravu a dvoufázové tréninky. Zvykli si na nový režim?
Myslím, že jim ani nic jiného nezbývalo. Nejsem trenér, který odpouští nebo snižuje dávky. Jsem trenér, který je si vědom, že musí dát hráčům maximální servis, za tím si stojím. Kdybych dělal s mužstvem něco polovičatě, víc mu ublížím, než pomůžu. Přístup hráčů mě ale mile překvapen, ještě když neměli žádnou regeneraci.
Máte nálepku impulzivního a přísného trenéra. Jaký jste v kabině?
O mně se plno věcí říká a pak zjišťuji, kdo mě pomlouvá a kdo některé věci zveličuje. Když potom slyším, jak se chovají někteří ostatní trenéři v první a druhé lize, myslím, že patřím k těm hodnějším.
Jaký tedy jste?
Nedělám rozdíly v kabině, nemám ji rozdělenou na základní sestavu, nebo náhradníky, mladé, nebo staré. Každého hráče beru jako profesionála, který je součástí kádru. Každý ví, že u mě má šanci, nikdy jsem nikoho nezařízl, nikdy jsem nikomu vědomě neublížil. Spravedlnost od trenéra ale nikdy není stoprocentní, protože každý má nějakou představu a základní sestava nikdy není objektivní. K hráčům se chovám normálně, jsou tam i nějaké srandičky, ale vím, kde ta hranice končí. Když si hráč neplní své povinnosti, jsem impulzivnější, ale to je přece normální. Mojí povinností je z hráče vytáhnout maximum, že když si jde dvacátého pro výplatu, dostane ji za práci a ne za to, že se při zápase a v tréninku ploužil.
Máte za sebou i angažmá ve druhé lize v Saúdské Arábie. Jaké tam bylo zázemí?
V Saúdské Arábii jsme trénovali od jedenácti v noci do půl jedné. Přišel jsem na hřiště, připravil si trénink a kluci potom přijížděli auty rovnou oblečení, takže co se týče nějakého zázemí, nedokážu říct. V první lize je to velký rozdíl, ale nám třeba vedení umožnilo čtrnáctidenní soustředění v Turecku, což bylo velmi kvalitní. Jinak podmínky jsou srovnatelné jako u nás ve druhé lize, nebylo tam nic navíc. Tady ale chodí daleko víc lidí.
Proč jezdili oblečení?
Myslím, že po tréninku hodně často spěchali na modlitbu, nechtěli se podle mě zdržovat převlékáním a sprchováním. Bylo pro ně pohodlnější, že přijeli domů, osprchovali se a spěchali do mešity nebo se modlili doma. Takhle jsem si to nějak vysvětlil, kabinu měli na stadionu k dispozici.
Jak vzpomínáte na angažmá v Saúdské Arábii?
Pro mě je to životní zážitek. Jsem rád, že jsem to absolvoval a poznal jiný svět, jinou kulturu, mám daleko širší rozhled.
Od října jste měl od fotbalu pauzu. Jak snášíte dobu, když zrovna netrénujete?
Zase dělám jen do fotbalu, který pořád sleduju. A jsem po otci celoživotní sportovec, proto nemám problém si najít nějakou zálibu. Hraju tenis, jezdím na kole, dělám turistiku, myslím si, že jak říkají doktoři, je to na mě částečně i vidět. Určitě žádný čas neprošustruju. A na podzim jsem ještě učil tělocvik na střední škole v Praze.
To byla krátkodobá výpomoc?
Tak zatím se do školy nechodí, učím distančně. Žáci mi píšou referáty, cvičit se nedá.
Jak se to liší od trénování fotbalistů?
Myslím si, že je to podobné. S hrůzou jsem ale zjistil, že fyzická připravenost a kondice našich mladých lidí opravdu není taková, jako byla třeba za našich let.
Jaký jste učitel?
Jako trenér - přísný, tvrdý, spravedlivý.
Zaměřujete se při tělocviku hlavně na fotbal?
Ne, hodně je bavil florbal, hráli jsme taky fotbal, basketbal, volejbal, dělali jsme i gymnastiku. Snažil jsem se je naučit toho co nejvíc.
Jste učitel, který se převleče do sportovního a žákům předcvičuje?
Byl jsem vždycky převlečený, dokonce i florbal jsem s nimi hrál.
A gymnastiku jste zvládal předvést?
Na něco si troufnu, na něco už samozřejmě ne. To je dané věkem, ve dvaceti jsem dělal taky něco jiného než dnes, to si musíte přiznat. Nejsem člověk, který se chce předvádět, dělat exhibicionistu a pak na to doplatit nějakým zdravotním problémem.
Říkal jste, že jste sportovec. Co děláte ve volném čase?
Hodně jsem chodil hrát lední hokej, tenis, jezdím na kole, dělám turistiku. Ve středu jsem tady ušel po dopoledním tréninku dvacet dva kilometrů kolem Blanska.
Bydlíte v Praze, ale přes týden jste v Blansku. Jste zvyklý za svou kariéru být mimo domov?
Kromě angažmá ve Viktorii Žižkov jsem byl celý život mimo Prahu a beru to jako součást trenérské práce. Nejsem ten, který se vymlouvá a říká: mám to zapotřebí být takhle daleko od domova? Ne. Je to součást trenérské práce a pokud je trenér profesionál, musí se s tím naučit žít.
16
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
