Zbrojovka po dvou remízách prohrála v Chrudimi 1:3 a do reprezentační přestávky šla z páté pozice s desetibodovým mankem na první Duklu Praha. „Přes baráž pořád vede cesta, ale musíme se odpíchnout od vítězství. Třeba pak uděláme sérii a bude zase líp,“ doufá boskovický rodák v rozhovoru pro Deník.
Co je podle vás špatně, že úvod jara tak hrubě nevyšel?
Kdybych věděl, čím to je, už s tím něco uděláme… Zápas s Táborskem nebyl dobrý, moc šancí jsme si nevypracovali, ani projev nebyl dobrý. V Chrudimi to vygradovalo, nebylo to vůbec dobré utkání. Teď hrajeme dva zápasy doma, potřebujeme zabrat a něco s tou situací udělat.
Jako každý v Brně jste si představoval jiný úvod jara. Jste hodně zklamaný, nebo jaký pocit převládá?
Asi bych to nenazýval zklamáním. Po těch letech, co jsem nehrál druhou ligu, jsem nevěděl co čekat. Teď vím, že to není jednoduché, všechny mančafty se na nás připraví, ale to není výmluva… Je začátek jara, potřebujeme se chytnout dobrým výsledkem. Kdybych něco hodnotil, tak spíš sebe a můj návrat po zranění. Možná jsem čekal, že to bude rychlejší a budu mít lepší sportovní formu. Doufal jsem, že to půjde rychleji a týmu pomůžu víc.
Pořád se do toho dostáváte?
Zranění přišlo v nejhorší dobu, už nejsem nejmladší. Vůbec to však nechci házet na zranění, čekal jsem, že to bude lepší ode mě i od Zbrojovky. Vše začíná u individuálních výkonů, takže chyby hledám spíš v sobě.
V čem vás druhá liga překvapila?
Každý mančaft spíš umí zalézt, je to o soubojích. Druhou ligu vesměs hrají mladší kluci, v rychlosti jsou nějak nade mnou. Vidím, že bych se jim měl vyrovnat, především v důrazu.
Jarní start na Dukle přinesl remízu 3:3. Tam to ještě vypadalo nadějně, nebo už jste cítil, že vám něco chybí?
Na Dukle to pro diváky byl dobrý zápas, i od nás byl docela dobrý, i když nám chyběl Řízek (Jakub Řezníček – pozn. red.). Nechali jsme si však dát tři góly, když třikrát vedete a neurvete výhru, je to škoda. Mohli jsme se odpíchnout od vítězství, místo toho jsme doma zbytečně remizovali s Táborskem, šancí navíc bylo poskrovnu, a dovršili jsme to zápasem v Chrudimi. Byly to zbytečné ztráty. Teď se ukáže, jak na tom budeme po repre pauze. Nejhorší je, když do ní jdete s prohrou, nálada těch čtrnáct dní není dobrá. Hrajeme dvakrát doma se Spartou B a Prostějovem, potřebujeme z těch utkání vydolovat šest bodů.
Dostali jste šest gólů ve třech utkáních, to není dobrá vizitka pro obranu. Jak to vnímáte?
S kritikou nemám problém, mám ji rád, jen pitomec totiž opakuje chyby. Když mužstvo dostane góly, jsou u toho hlavně obránci, neuvidíte v té situaci záložníka, pokud si zrovna nesleze pro balon a neudělá hrubku, po které soupeř jde sám, nebo třeba při standardce někoho neubrání záložník či útočník. Primárně jdou góly za obránci. S Táborskem jsme remizovali 0:0, tam jsme my čtyři v obraně pracovali dobře, ale na Dukle jsme dostali góly po zbytečných ztrátách vzadu, které jsme nevyřešili, v Chrudimi zase branky padly po našich individuálních chybách, nakoplý balon, nevyhraný souboj. Nevyřešili jsme to dobře a nepomohli jsme.
Přitom jste v případě lepších výsledků už mohli dohnat Vyškov, který ve třech jarních utkáních získal jediný bod. Mrzí vaše ztráty o to víc?
Říkáme si, co by, kdyby, kdybychom už první zápas na Dukle zvládli vítězně. Pak vidíme, že Vyškov klopýtá a je ještě horší než my, udělal jen bod ze tří zápasů. Naopak Dukla jich získala sedm, je první a odskočila nám. Před Táborskem jsme si říkali, že to půjde dobrou cestou, Vyškovu se přiblížíme, potažmo Dukle, ale nepovedlo se. Je na nás, abychom nějaký výsledek ubojovali a musíme začít co nejrychleji. Ještě zbývá jedenáct kol, ale čas se krátí, čtyři body ztrácíme na Táborsko, což jsou dva zápasy. Musíme začít dělat body.
Dukla vám na čele odskočila na deset bodů, už myslíte hlavně na baráž?
Řekl jste to přesně. Deset bodů už je hrozně moc, to jsou čtyři zápasy a zbývá jich jedenáct, musíte jen vyhrávat. Přes baráž pořád vede cesta, ale musíme se odpíchnout od vítězství. Třeba pak uděláme sérii a bude zase líp.
Na jaře nastupuje téměř kompletně nová defenziva, má to vliv na výkony?
Zůstal jen Pepa Koželuh, první zápas jsem hrál s Endlíkem (Lukáš Endl – pozn. red.), druhý a třetí na stoperu se Simonem (Falettem), vlevo vždycky Foster (Gyamfi), zvykáme si na sebe. Simon přišel dva týdny zpátky, Fosty je mladý kluk, Pepa Koželuh reprezentant do jedenadvaceti let. Samozřejmě je lepší, když je obrana sehraná, hrajete ve stejném rozestavení, se stejnými spoluhráči. V repre pauze teď doléčíme nějaké šrámy a hlavně Šury (Jakub Šural) už bude zdravý a může nastoupit, což je pro nás obrovské plus. Možná to nevidí tolik lidí jako já, ale je to hráč, se kterým se mi ze Zbrojovky hraje de facto nejlíp, taky na sebe vezme dirigentskou taktovku, v souboji málokdy propadne.
Jak se vám komunikuje se zahraničními hráči?
Bez problémů, člověk si aspoň doplní angličtinu, zdokonalí se v komunikaci. Kluci se taky snaží nějaká slovíčka pobrat, v tom problém nebyl.
Po třech zápasech bez vítězství se skloňuje také setrvání trenéra Tomáše Polácha. Vnímáte, že jeho pozice není pevná?
Nemám rád, když se odvolávají trenéři hned po prvních neúspěšných zápasech, když jsme byli málo bojovní. Vždycky to vidím sebekriticky, my jsme na tom hřišti a odevzdáváme výkon, jsme ta výkladní skříň. Je to taková klasika, kdy se říká, že je lepší vyhodit trenéra než jedenáct hráčů. Ani po Chrudimi jsem ovšem nezaznamenal, že by se něco dělo, takže to asi není na pořadu dne.
Co můžete vůbec změnit v reprezentační pauze, pomůže trénink, nebo oddech?
Zažil jsem to v Jablonci i v Plzni, reprezentanti odjíždí na srazy, my trénujeme a dobíjíme baterky. Nikde jsem nezažil, že by se moc odfrkávalo, odpočívalo, spíš se dotrénovává, za kouče Bílka jsme v Plzni ještě doběhávali před dvěma dny volna. Dva, tři dny se trénuje dvoufázově, což máme i v Brně, určitě se neodpočívá. Je nad námi bič, protože jsme před repre pauzou prohráli. Takže dobíjíme baterky a děláme vše proto, ať jsme dobře nachystaní příští pátek na Spartu B.
