„Je to krkavec. Říkám mu Pepík a jsme už asi rok a půl kamarádi. Nikomu by schválně neublížil. Znám ho,“ začal svůj příběh. „To bylo nějak v době, kdy se kvůli koronaviru zavíraly školy. On už byl tenkrát takový ochočenější. Pak začal létat na panelák blízko našeho bytu v ulici Stavbařů. Tak jsem na něj začal volat Pepíku a on pak přiletěl. Ale hrozně se ze začátku bál,“ vzpomíná Kryštof.

Džínový velorex je vyladěný do posledního detailu
Džínový Velorex je v Česku rarita. Má dokonce i poklopec

Začal krkavci dávat vodu a jídlo, takže Pepík se osměloval více a více. Dokonce začal nakukovat do Kryštofova pokojíčku. „A pak za mnou vlezl dovnitř. Od té doby k nám létá skoro každý den. Jen někdy třeba dva nebo tři dny nepřiletí, protože se potuluje kolem plavečáku a skateparku. Ale nevím proč,“ krčí rameny Kryštof.

Nezvyklý příběh popsala také Kryštofova maminka Iveta Kotrbová. „Krkavec létal před školu už mnohem dříve a tam si ho začal Kryštof ochočovat. Zvykli si na sebe. Řekla bych, že když pak byly děti doma, tak si za Kryštofem přiletěl, a od té doby je s námi,“ usmívá se Iveta Kotrbová.

Tradiční rituál 

Pepík se stal takovým dalším členem rodiny. A má svůj tradiční rituál, ve kterém nepřipouští výjimky. „Ráno kolem půl sedmé přiletí a začne křičet a klepat zobákem do střešního okna. Tak ho pustíme dovnitř na snídani,“ popisuje Iveta Kotrbová.

Kachna si vybrala k hnízdění květináč před obchodem.
Kachní taxi. Pracovníci záchranné stanice převáží ohrožené rodiny z hnízd k vodě

Pepík dostane vodu, něco do zobáku a někdy se i vykoupe ve vaně. A když se mu chce, sedne si na připravený penál a usne. „Nikdy mne neklovl. Jen když se ho dotknu a on to nečeká, tak sebou cukne,“ popisuje svého kamaráda Kryštof.

Podle něj měla událost z 22. dubna jinou příčinu. „Děti si ho chtějí pohladit, protože stále létá ke škole. Ale není zase tak moc ochočený a nesnáší, když děti moc křičí nebo ječí. Podle mého názoru se jen bránil.“ A měl by i vzkaz pro ty, kteří s Pepíkem přicházejí díky jeho přivyknutí lidem do kontaktu. „Moc prosím, nechte ho být, neběhejte za ním a nic po něm neházejte.“

Rání
Smutná zpráva. Liberecká zoo nechala uspat slonici Rání

Jak se bude příběh přátelství mezi chlapcem a krkavcem vyvíjet dál, není teď vůbec jasné. Ale možná, že dnes nebo pozítří vás zavede cesta do blízkosti plaveckého stadionu nebo ZŠ Dukelská a vy zde spatříte poletovat krkavce. Myslete tedy na přání sedmáka Kryštofa a dopřejte jim oběma, aby jejich nevšední přátelství trvalo co nejdéle.