"K tomu se opravdu nedá nic říct. Stadionem bych to už ani nenazýval. Když jedu okolo, tak ve mně přebíjí smutek mnohem více nasrání. Stejné pocity mají i další bývalí fotbalisté, kteří tam hrávali a později chodili jako diváci. Stále je to živá rána, když se sejdeme na pivu v Besedě, tak vždycky téma Želízek, jak se stadionu říká, probíráme," komentuje Zdeněk Chytka, sám bývalý hráč a později vrcholný funkcionář Železáren Prostějov.

František Habarta už dvanáct let svépomocí opravuje bývalou selskou usedlost ve vísce Chanov u Obrnic a čelí zlodějům, kteří mu nemovitost vykrádají.
Krádeže ani nepočítá. Stále začínám znovu, říká muž opravující statek v Chanově

Při nástupu do své funkce říkal prostějovský primátor František Jura, že jeho snem se rekonstrukce stadionu ve Sportovní. Realita je ovšem jiná. "Myslel jsme to naprosto vážně. Pro mě to bylo jedno z hlavních témat. Myšlenkou bylo postavit stadion díky spolufinancování s využitím pro atletiku, fotbal a také pro hasiče. Udělali jsme studie a jednoznačně nám z nich vyplynulo, že se tam atletický ovál nevleze. Museli bychom patnácti metry zasahovat do biokoridoru Hloučela a tím pádem myšlenka padla," ohlíží se tři a půl roku zpět Jura.

"Slevili jsme z nároků a chtěli jsme postavit alespoň stadion pro fotbal a kulturní akce. Jednání s vlastníkem areálu ale nikam nevedla, nenašli jsme shodu," pokračuje. 

Po trávníku nedaleko říčky Hloučely se proháněly legendy českého fotbalu. S Bohemkou opakovaně přijížděl Antonín Panenka, v červenobílém dresu například František Zlámal, bez bodů pravidelně odjížděla rivalská olomoucká Sigma.

Z pietního ceremoniálu k převozu ostatků někdejšího velitele československé rozvědky Františka Moravce do rodné Čáslavi a jejich uložení v kolumbáriu na místním hřbitově.
VIDEO: Generál Moravec se vrátil do Čáslavi. Ostatky přivezl vojenský speciál

"Já jsem přišel do Železáren v roce 1969, kdy jsem hrál v týmu s Frantou Strážnickým, Ivanem Riedlem nebo Jarou Šubrtem. Z mladších pak tam přišli Pavel Růžička, Bob Zemánek či Karel Matoušek. Zažil jsem i Rosťu Václavíčka," vzpomíná Zdeněk Chytka s tím, že tehdejším trenérem byl Bolouš Zeman.

"Debutoval jsem proti Mladé Boleslavi a v hledišti bylo dva a půl tisíce diváků. Stadion je kousek od zimáku, vždycky lidi šli z fotbalu rovnou na hokej. My jsme se pak společně s hokejisty scházeli po našich zápasech U tří králů. Byly jsme jedna prostějovská sportovní rodina."

Sedm tisíc diváků 

Z fotbalisty se stal funkcionářem. "Nabízeli mi tehdy místo v Železárnách, ale já do fabriky nechtěl. Nejprve jsem byl trávníkářem společně s Frantou Šilhánkem. Například, když měla přijet pražská Slavia, tak jsme poprvé v historii Prostějova nastříhali trávník do šachovnice," přidává Chytka další zážitek z Želízek.

"Nejvíce lidí přišlo na kvalifikační utkání reprezentačních jednadvacítek s Francií. V hledišti se tísnilo sedm tisíc fanoušků. Průměrně chodilo na druholigové zápasy okolo dvou a půl tisíce lidí. Já hrál nejvíce před pěti tisíci, kdy jsme tehdy jako Železárny hráli proti nároďáku s bratry Čapkovičovými nebo Kunou," vypráví Zdeněk Chytka, který se postupně stal tajemníkem fotbalového klubu.

Hornický důchodce Valter Broda vyrůstal od mala s koňmi, s více než sedmdesátkou na krku začal jezdit s historickým funebráckým vozem honosné pohřby.
Cylindr, rukavice, pokrývka, bič. Pohřební kočí se řídí přísnou etiketou

Zažil slavné časy s velkými osobnostmi. "V období, kdy jsem byl tajemníkem, se zde hrál vynikající fotbal. Na trenérské lavičce byl Ladislav Mokrohajský a po něm Jiří Rubáš. Velké osobnosti celého Československého fotbalu. Po nich nastoupil Karel Brückner, který se odpíchl k trenérské kariéře, která nemá v české historii obdoby," vyjmenoval nesmrtelná jména spjatá s prostějovským fotbalem a dnes rozpadajícím se stadionem místní pamětník.

Podobné osudy

Prostějov je na tom stejně jako Ostrava nebo Brno. "Stávající stav mě vůbec netěší, nemám z toho dobrý pocit. Když si ale vezmete, jak dopadly stadiony na Bazalech nebo v Brně Lužánky, tak musím konstatovat, že jsme tak bohužel dopadli i my v Prostějově. V momentě kdy padla možnost spolufinancování a my bychom stavěli na zelené louce, částka by se pohybovala okolo čtyř stovek milionů. A to je nejen pro Prostějov opravdu velké sousto," uzavírá primátor Jura

Historie stadionu 
Stadion tehdejšího oddílu SK Prostějov byl postaven na pozemcích u říčky Hloučely v roce 1931. V padesátých letech minulého století bylo vybudováno oplocení hřiště, následně koncem šedesátých let byly nahrazeny dřevěné tribuny novými betonovými. O další rekonstrukci se mluvilo na počátku současného století, ale nikdy k ní nedošlo. Postupné chátrání začalo po roce 2003, kdy kvůli nevyhovujícímu stadionu musel prostějovský fotbal opustit druhou nejvyšší soutěž. Poslední větší akcí na stadionu byla atletická Velká cena Prostějova v roce 2006. Původní oficiální kapacita stadionu byla 7 500 diváků.