Předpoklady k umění měla Josefína Jonášová už odmala, proto není divu, že se „vydala na dobrodružnou vábivou cestu s nejasnou budoucností“. Studovala Akademii výtvarných umění a je absolventkou sochařského ateliéru Jaroslava Róny.

„Prostorová tvorba mě fascinuje ze všeho nejvíc. Občas je to docela náročná fyzická práce, takže se u toho alespoň pořádně vyřádím. Používám rozličné spektrum materiálů od laminátu po beton. Ovšem primární je idea, která odstartuje proces tvorby.“

Jakub Červenka
Výtvarník Jakub Červenka: Jsem jen kapka v moři, ale baví mě to

Mimo soch vznikají pod rukami umělkyně i kresby a malby. „Kresbu využívám hlavně, když dostanu nápad na nějakou sochu a chci si ho načrtnout. U malby mě zase láká barevnost. Ale záleží hlavně na nápadu a chuti, ráda všechny techniky kombinuju,“ vypráví symaptická žena.

Josefína bydlí, stejně jako před pěti lety, v Praze 8. V tu dobu se jí nelíbil fádní šedý podchod u stanice metra Ládví. Proto v roce 2015 předložila městské části několik návrhů, ze kterých vedení vybralo právě ten s pandami. „Jako zajímavou zkušenost hodnotím konfrontaci s veřejností, která během realizace výmalby vesměs pozitivně reagovala na nový pandí či pandemický kabátek,“ popisuje práci na malbě podchodu u stanice metra Ládví.

Josefína Jonášová při malování obrazu Pandemie v podchodu metra Ládví.
V podchodu metra Ládví vzniká malovaná Pandemie

„Po nastalé situaci spojené s pandemií COVID-19 se lehce obávám prorockých sklonů,“ dodává se smíchem Josefína. Současná situace a její omezení se nevyhnuly nikomu – ani Josefíně. „Měla jsem mít výstavu v Liberci, která se musela zrušit a přesunout se na neurčito. Tvořit ale naštěstí pořád můžu, mám svůj ateliér, kam můžu chodit.“

Josefínu také oslovila kurátorka a galeristka Trafo gallery Blanka Čermáková, kterou napadlo udělat virtuální výstavu KarARTena. Díla jsou v galerii vystavená jako za normálních okolností, shlédnout je ale můžete z pohodlí domova. Josefína tam tematicky vystavuje svůj pandí obraz Pandemie.

Rodina a kapela

Kromě výtvarného umění se Jonášová věnuje malé dceři nebo kapele Vobezdud. „Skupinu jsme před sedmnácti lety založily s kamarádkami. Za tu dobu jsme měli možnost jako kapela hrát na různých akcích a místech, od klubů a festivalů přes svatby, domovy důchodců a dokonce jednou i v kriminále,“ připomíná výtvarnice vystoupení ve věznici Jiřice na Nymbursku.

V kapele Josefína hraje na housle a také zpívá. „Skupina se nám od roku 2003 rozrostla, v poslední době ale máme trochu problém zkoušet. A to zejména z toho důvodu, že se nám v kapele urodilo hodně dětí, ale zas je zaděláno na novou generaci, která zdá se disponuje též uměleckými sklony, takže jsem bez obav.“