V 7 hodin 42 minut a 58 sekund přišel náraz. Vlak narazil do návěsu kamionu Scania. Jeho kabina se roztočila na přejezdu, po kolejšti se rozletěl náklad plechů. V tu chvíli ve vlaku umírali lidé, další křičeli bolestí a strachem.

Kopřivnice. Ilustrační foto.
Kopřivnice bude s občany komunikovat pomocí mobilního rozhlasu i bez krize

Náraz vlaku Pendolino jedoucího před pěti lety z Bohumína do Prahy byl v rychlosti 142 kilometrů v hodině. Strojvůdce měl zhruba půl roku poté za sebou 18 operací z toho 12 v anestezii, podle odborníků utrpěl devastující poranění, jejichž následkem v podstatě ochrnul od pasu dolů. Bilance neštěstí byla děsivá: 3 mrtví, 4 těžce zranění, 21 lehce a středně poraněných. Ve vlaku tehdy jelo 145 pasažérů, u nehody zasahovalo 90 hasičů, 46 záchranářů a 40 policistů.

Frenštát prohrál s Baníkem
Frenštát zkoušel čtyři hráče, dostal devítku

Viníkem byl tehdy padesátiletý polský řidič Sławomir Wojciech Sondaj. Jeho vysvětlení u Okresního soudu Nový Jičín proč vjel na přejezd a proč ho hned neopustil, když šly dolů závory, byla nepochopitelná. Hájil se například tím, že světla a závory nešly v souběhu, tedy že závory nepadaly dolů, ve chvíli, kdy začala blikat světla, což jej zmátlo a považoval to za chybu zabezpečovacího systému.

Zdroj: Deník/Ivan Pavelek

Když se jej soudce nebo i státní zástupce či soudní znalec ptali, proč neopustil železniční přejezd ve chvíli, kdy viděl, že se závory začínají sklápět, uvedl, že uzavření závor vnímal jako signál, že nesmí z vozidlem dále pokračovat. Toto své vysvětlení několikrát zopakoval a jednou přidal tvrzení, že myslel, že jej zaregistruje v kolejišti fotobuňka a závory se opět zvednou. Soudce Jaromír Pšenica v průběhu soudního líčení poznamenal, že obžalovaný, jenž od roku 2012 spáchal na silnicích 19 různých přestupků, z toho tři dopravní nehody, neměl nikdy dostat řidičský průkaz. Novojičínský soud uložil polskému řidiči trest odnětí svobody ve výši 8 a půl roku.

Při srážce Pendolina s návěsem kamionu zemřeli tři lidé.Zdroj: Deník / Ivan Pavelek

Nedlouho poté vjel na stejný přejezd portugalský řidič s kamionem, ten však včas prorazil závoru a zabránil tak střetu s projíždějícím vlakem. Začalo se hovořit o nutnosti mimoúrovňového křížení silnice s tímto podjezdem. Zatím je vše ve stádiu příprav.

Za novým bydlením už nedojeli

V pozadí studénecké tragédie zůstává jiná, od níž uplynulo v pondělí 20. července 75 let. Vzpomněli si někteří obyvatelé Tiché. V roce 1945 vycházelo datum 20. července na pátek. Vlak, který jel z Ostravy-Přívozu, vezl do Krnova takzavné kolonizátory, kteří jeli osídlit pohraničí po odsunutých Němcích. Ve vlaku byli také obyvatelé z obce Tichá. Ve tři hodiny odpoledne před mariánskohorským nádražím vlak vyjel z kolejí a sjel po náspu. Tehdejší periodikum Hlas upřesnilo, že vlak vjel na kolej, jejíž kolejnice se kvůli poškození z války a kvůli vedrům v posledních dnech roztáhly. Těžká lokomotiva se tak dostala z kolejí, chvíli jela po pražcích, poté se vyvrátila a strhla s sebou vagony. Dva se úplně rozbily.

Zpráva z periodika Hlas o železničním neštěstí v ostravě v červenci 1945. Foto: archiv Vratislava ZemanaZdroj: Deník / Ivan Pavelek

Ve zdemolovaných vagonech našlo smrt osm obyvatel Tiché, čtyři dospělí a čtyři děti. Nejmladšímu bylo 6 let.

V kronice Tiché stojí, že tragicky zahynulí byli dne 24. července 1945 dopraveni do Tiché a v rakvích vystaveni v sále Lidového domu. Pohřeb se konal o 4 hodině. „Dlouhý smuteční průvod za veliké účasti celého okolí se ubíral zvolna nejdříve do kostela a pak na hřbitov. Nad těmi otevřenými hroby, do nichž byli postupně k věčnému spánku ukládáni, promluvilo 7 řečníků, kteří zhodnotili práci, život a ideje tragicky zahynulých,“ napsal tehdy kronikář.

Část pozemku s lesem, který prodal Úřad pro zastupovaní státu ve věcech majetkových v aukci za 150 tisíc korun.
Ani kůrovec zájemce o pozemek v Trojanovicích neodradil