Oči pro pláč zůstaly v Mimoni bývalým zaměstnancům při pohledu na jejich „Tonetku“ – továrnu, kde vyráběli ohýbaný nábytek. Uplynulo více než 15 let od definitivního uzavření podniku se slavnou minulostí. Dnes se rozlehlý areál kdysi největšího výrobce ohýbaného nábytku v Rakousku – Uhersku, následně v Československu, hodí snad jen k natáčení drsných válečných scén.

Deník na návštěvěDeník na návštěvěZdroj: Deník„Tady jsem se i vyučil a pracoval ve výrobě a v expedici až do odchodu do důchodu,“ říká 86letý Ladislav Toms, který do Mimoně přišel do učení z Panenských Břežan nedaleko Prahy. Na léta v nábytkářské výrobě vzpomíná s láskou. „Bylo to tu moc pěkné. Židle jsme posílali skoro do celého světa. Když fabriku teď vidím v takovém stavu, hodně mě to trápí a mrzí. Šeredně se mě to dotklo, i když už jsem byl v penzi,“ smutně konstatuje někdejší zaměstnanec.

Dopad zpackané privatizace se podle něj dotkl spousty zdejších rodin. „Ten Američan tady byl chvíli, měl všemožné úlevy od státu, naučil se ohýbat židle, sbalil, co šlo a vrátil se do Ameriky. Pak to začalo upadat, chátrat, střídal se tu každou chvíli jiný ředitel, než přišel krach,“ vypráví Toms, který pravidelně kolem zpustlé vrátnice do závodu pravidelně chodí. A se smutkem v očích sleduje dílo zkázy.

Nedaleko bydlí i Zdeněk Jechoutek, také on lituje zničení tradičního podniku TON. „Je nám to líto. Z naší rodiny v něm pracovali všichni od táty i od mámy, všichni,“ líčí. O lepší budoucnosti blízké továrny silně pochybuje. „Jsou to v podstatě jen ruiny. Majitelé se nestarali a v minulých letech tam probíhala neřízená demolice a zloději odrbali vše, co šlo,“ dodává Jechoutek.

Starosta města Petr Král lituje, že tento mimoňský podnik dopadl tak bídně. „Majitelé se o areál nestarali. Ten stav nám není lhostejný, ale objekty jsou soukromé, nemáme možnost do nakládání s nimi zasahovat. Myslím, že aktuálně už propadly bance,“ podotýká Král.

Podle katastru nemovitostí vlastnické právo k rozlehlým nemovitostem u Hvězdovské ulice stále drží firma ENERGEZ z Prahy 2. Nicméně katastrální úřad u těchto nemovitostí v Mimoni nyní upozorňuje na omezení vlastnického práva, na zástavní právo z rozhodnutí správního orgánu a informuje, že je zde exekuce na část majetku a zároveň již exekuční příkaz k prodeji nemovitosti i zahájení exekuce se společností ENERGEZ.

Slavná historie

Rozsáhlý areál, kam vedla i železniční vlečka, založili bratři Alexander a Gustav Fischelovi v roce 1870. Provoz v nových budovách začal od března 1871. Pracovalo zde 100 dělníků a 1 úředník. K základní výrobní koncepci patřilo zdokonalování původního výrobního postupu Michala Thoneta, vynálezce technologie ohýbání dřeva, a hledání nových konstrukčních a výtvarných detailů. Není bez zajímavosti, že už koncem 80. let 19. století v Mimoni existovala výchova k výtvarnému chápání práce se dřevem a odborná průprava k jeho zpracování, a to vše bylo zavedeno jako součást základní školní výuky. Firma využívala i zručnost místních řezbářů, kterou zaměřila na zdobení opěráků židlí.

Nejstarší katalog firmy pochází z konce 90. let 19. století a představuje rámcový obraz jejich výroby. Kromě základních vzorů ohýbaného nábytku, který byl převzat od Thonetů, se objevují i modely, které byly vytvořeny pro firmu v Mimoni. Typickou součástí sortimentu jsou lůžka, která se později rozvinula do nabídky vybavení prostorů na spaní a vybavení hotelů. Roku 1893 se započalo s výrobou školních lavic s nosnou konstrukcí z ohýbaného dřeva. Tyto lavice byly typickým produktem podniku a také byly patentovány. Jejich výroba se v pozdějších létech zdokonalovala a taktéž rozšiřovala.

V polovině 90. let 19. století koupil firmu vídeňský podnikatel Ernest Hirsch. Název firmy zůstal zachován. Po vzniku ČSR v roce 1918 byla ochranná značka ohýbaného nábytku z Mimoně změněna z FISCHEL Wien, Niemes in Böhmen na FISCHEL Made in Czechoslovak State. Do roku 1925 tento podnik zůstal jediným větším podnikem na území republiky, který se zabýval výrobou ohýbaného nábytku.

Počátkem druhé světové války byla firma, vzhledem k židovskému původu podnikatelů Arnošta a Bedřicha Hirsche, zabavena a včleněna do svazku německého podniku Melder Werke. Během války zde byla výroba vrtulí do letadel či beden a bedniček na munici. Po válce byl závod znárodněn a přičleněn k Thonetu Bystřice pod Hostýnem jako závod 05 Mimoň, kde byl s různými úpravami až do roku 1993. Poté přišla neblahá privatizace americkým podnikatelem ze St. Louis. Většina výrobků a koster z bukového dřeva se tehdy expedovala v demontovaném stavu a kompletovala v USA. V lednu 2005 firma skončila v konkurzu.