První zastávkou bylo nejstarší polské město, a to rodiště slavného astronoma Mikuláše Koperníka - Toruň. Díky jedinečně dochovanému centru města byla Toruň zapsána v roce 1997 na seznam UNESCO. Je velmi známým perníkářským městem, čímž má stejnou pověst jako české Pardubice.

Já jsem se ihned po příjezdu snažila trochu víc fotografovat, a to se stalo mým neštěstím. Ani nevím jak, ale trochu jsem se víc u focení zdržela a najednou jsem naši velikou skupinu z autobusu ztratila z dohledu. Bylo mezi námi i více pro mne neznámých mladších účastníků a já se ocitla na křižovatce, kde větších skupin bylo víc. Takže chvilka zaváhání, zmatkování a já s hrůzou zjišťuji, že jsem se asi ve více jak dvěstěticícovém městě ztratila.

Psací stroj Consul byl v dřívějších dobách oblíbenou obdobou pera a papíru.
Psací stroj se u ní nezastavil. Opisovala samizdaty i diplomky, teď má počítač

Náš mladý průvodce Polák, který mluvil česky, nám už v autobuse prozradil, že v Polsku je dost oblastí se svým typickým nářečím a některé je dost "složité". A to jsem i já musela brzy poznat. Věděla jsem, že máme být v 15 hodin u Muzea perníků. Takže já s foťáčkem v ruce, bez mobilu a v batůžku jen voda. Nadechla jsem se a pokoušela oslovit kolemjdoucí česky a ptát se, kde je zde asi Muzeum perníku. Vůbec to nešlo, nedokázala jsem porozumět polsky mluvícím lidem a oni zase mě. Až po delší době se na mne usmálo štěstí v podobě paní, která trochu pochopila češtinu a já její polštinu. Ta mi ovšem sdělila, že v Toruni je Perníkáren, kde se vyrábí perník, víc. Nasměrovala mne do jedné, kde podle ní by se mohl vytvořit vlastní perník.

Tak zase jsem hledala tu správnou ulici, zase se zamotávala a naštěstí uviděla policejní auto. Řidič mi nerozuměl, ale jeho milá kolegyňka ano a já také její polštině - velmi dobře mi ukázala správný směr. Tam jsem se zase zeptala u pokladny, jestli je hlášena na 15 hodin nějaká větší výprava - nebyla. Nedokázala jsem nic jiného, než si tam sednout na lavičku a s hrůzou i napětím v hlavě - čekat?

 
Po 15 minutách se objevil náš průvodce a šel kupovat vstupenky. Za ním všichni moji známí z autobusu, kteří si při rychlé chůzi ani nepovšimli, že jsem se ztratila.

Ovšem ta naše správná "Perníkárna" byla úplně jinde a já už se velmi, velmi držela naší skupiny. V té správné jsme si všichni vlastnoručně vytvořili polský perník. Je součástí "Sedmi polských divů" - ale pro mne bylo největším divem, že jsem viděla kolem sebe svoje dobré známé. Odtud jsem už odjeli do Gdaňska a ubytovali se v hotelu Platan, kde mnozí dobře využili i venkovní relaxační park.

Druhý den jsme strávili na písečné pláži Jelitkovo - voda Baltu byla studená, ale hodně nás si ji dobře užilo. Následoval společný oběd v levnější samoobsluze v Gdaňsku a hezká procházka městem.

Milým překvapením byl výlet pirátskou lodí po kanále - viděli jsme, jak se zvedá most v Gdaňsku. Domy ve Starém městě měly úchvatnou architekturu. Je to město s předválečnou historií, je zde nejstarší kostel sv. Kateřiny. Radnice má slavnou zvonkohru - Schillerovu "Ódu na radost". Také jsme obdivovali obří Ruské kolo i Jantarovou ulici.

Třetí den jsme si po snídani prohlédli město Sopoty. Je to polské přímořské lázeňské letovisko známé svým nejdelším dřevěným molem a hudebními festivaly. Po prohlídce jsme se zase stačili vykoupat v moři a pobýt na čisté písčité pláži. Odpoledne jsme uviděli nejmladší polské město Gdyně, vedle kterého je park Rady Evropy. Gdyně, Sopoty a Gdaňsk jsou součástí tzv. Trojměstí, které leží v Gdaňském zálivu na pobřeží Baltského moře.

Blanenská přehrada v roce 1985.
Dav v gumových čepicích spěchal do vody, aneb vodní radovánky v dobách minulých

Čtvrtý den jsme odjeli trajektem z Gdaňska na poloostrov Hel, kde nás vítala mimo jiné i socha Neptuna. Je zde 35kilometrový pás bílých pískových dun, které dosahují velikosti až deset metrů. V okolí Helu byla vyhlášená přírodní rezervace Helské duny. Pěšky jsme se vydali delší cestou kolem bunkrů, zajímavých vojenských technik až k velikému kameni "Začátek Polska". A zase jsme se koupali ve studeném Baltu - po třetím výstupu z moře jsem se už musela tepleji obléct.

Procházka městečkem a zpět zase trajektem do Sopot. V hezké restauraci jsme měli výbornou večeři s romantickým výhledem na rušný dřevěný most.

A pátý den už nás čekala téměř 800 km cesta do naší vlasti. Navštívili jsme ještě gotický hrad Malbork, který je největší cihlovou stavbou na světě a nejnavštěvovanějším místem v Polsku. 

Boskovický Strongman 2022 nabídl podívanou pro otrlé diváky.
Boskovický Strongman 2022. Závodníkům dalo zabrat tahání kamionu v sedě

Poslední delší zastávkou bylo veliké nákupní středisko v Lodži. Náš mladý průvodce nám v autobuse rozdal námi vyrobené perníčky a různé sladkosti z Lodže. Cesta dobře uběhla, takže zbývá jen závěrečné poděkování obětavým organizátům, řidičům i průvodci. Bylo to náročné, ale nádherné!

Marie Ženatová