Úplně stejný příběh jsme viděli u zákazu kožešinových chovů. Poptávka po kožešinách totiž s jejich zákazem neklesla, nicméně výroba se mnohdy za mnohem horších podmínek chovu zvířat přesunula jinam. Podobné to bude i s klecovými chovy nosnic. I kdyby došlo k zákazu v celé Evropě, a to je jediná správná cesta, země na periferii EU, ale i mimo ni, jsou připraveny dodávky nahradit. V takovém případě je jediná cesta důsledné dodržování vnitřní legislativy EU pro veškerý dovoz směřující na jednotný trh. Dokáže to EU prosadit? Výše napsané se samozřejmě týká celé živočišné i rostlinné výroby. Welfare zvířat, glyfosát a přípravky na ochranu rostlin obecně či GMO jsou problémem producentů vnitřního trhu, ale jakmile jde o zboží mimo EU, nikdo je neřeší.

Jak vidíme, začalo to kožešinovými chovy, teď jsou na řadě klecové chovy nosnic. Kde to ale skončí? Další na řadě mají být porodní boxy prasnic, individuální boxy pro telata a odloučení mláďat od matky obecně, dlouhé převozy zvířat, chov dojnic s vysokou užitkovostí a tak dále… V rostlinné výrobě to je již delší dobu téma sucha, eroze, pestrosti osevních postupů, biodiverzity. Nechceme rozhodně tvrdit, že nás výše uvedená témata nezajímají, je ale o nich nutné diskutovat odborně a komplexně, s ohledem na ekonomické dopady a konkurenceschopnost. Nemůžeme totiž dlouhodobě chtít po zemědělcích víc než v zahraničí a čekat, že si pak na sebe budou schopni vydělat. Zkrátka chceme rovné podmínky. A chceme být soběstační.

Okresní agrární komora Blansko