Po mši na Brťově jsme pokračovali do Jamného, kde se uskutečnili křest malého Šimona Jana, jemuž bylo dáno jméno po Janu křtiteli. Dobrodružnost radostné události byla podržena skutečností, že se křest konal u studánky Jamněnka pod lesem. Šli jsme blátivým potokem a loukou a všechny předměty potřebné k udělení svátosti křtu nesli s sebou. Byli jsme velice překvapeni, ovšem radostně, neboť na tomto místě jsme stanuli poprvé, a kromě faráře Martina nevěděli, co a kde se bude dít. Rodiče s dítětem a kmotrou byli připraveni u studánky, mimochodem velmi hezky udržované, a ostatní příbuzní i naše skupina v rozestupech na louce na druhém břehu bezejmenného potoka pramenícího ze studánky. Z křoví nad pramenem vyběhl srnec do hvozdu za loukou, takže o události za chvíli věděl celý les. Varhany nehrály, protože tam nevedla elektřina a kliku jsme s sebou neměli, takže Nikča musela všechny zvuky uzpívat svým obvyklým, a přesto zvláštně zastřeným a přitažlivým hlasem, což se jí to nezpochybnitelně zdařilo.

Plápolavý plamínek křestní svíčky zápolil s větrem načež bratr farář přistoupil k vlastnímu křtícímu úkonu. Voda ze studánky litá ze skleněné nádobky dopadla na hlavičku novokřtěnce, kterýž počin mu zcela změnil do té doby celkem klidnou náladu. Dítě začalo řvát jak tur a nedalo se uklidnit, rodiče se smáli a radostná nálada obešla všechny. Rodičové se dále chechtali až se za  břicho popadali, ovšem polité dítě takové nadšení neprojevovalo. Nechtělo se utišit ani v náručí kmotry, ni v náručí faráře, až v plném objetí mámy, jakmile poznalo její dech, vůni, hlas a tvář. Křestní obřad byl v pořádku dokončen a malý Šimon Jan přijat do lůna společenství církve. Myslím, že to byl jeden z nejvýraznějších zážitků doposud uběhlých dní nejen tohoto roku, nýbrž celého nynějšího omezeného období. Jakmile skončil oběd na faře v Blansku, vyrazili jsme na další cestu za odpoledními úsluhami. Po poslední bohoslužbě v Rousínově jsme ještě rozváželi farní zpravodaje po okolí i dále. Končil den a počínala noc a Jiří poprvé použil potah na batoh s reflexním smajlíkem neboli emotikonem vyjadřujícím usmívající se mrkající obličej ?, který se stal hlavním motivem jeho letošní Velikonočenky čili pohlednice s velikonočním přáním. Chvála Bohu za tyto zážitky.

 

Jiří Vymětalík