Posledně jmenovaný František Gloc bydlel se svou rodinou v Jaroměřicích. Byl sice menší postavy, zato ho bylo pořádně slyšet. A to, když zazněl jeho poněkud chraplavý hlas, který jako by korespondoval s jeho náturou poněkud vážného brblala, mrčáka. Pokud si dobře vzpomínám, tak na jeho tváři se úsměv příliš neobjevoval. Pro nás školní děcka byl ovšem dobrý a užitečný člověk. Koncem každého měsíce mu celá naše fameliantská a úsobrnská kumpanie dala peníze na nákup školních měsíčních jízdenek. A když zajel v Jevíčku do garáží ČSAD, tak zašel k „babám“ do přepravní kanceláře a jízdenky nám vždy opatřil. Tím pádem jsme nemuseli měsíc do měsíc jezdit do Jevíčka.

Svými místními dospěláckými pasažéry byl „obdarován“ mnoha přezdívkami. Od tetičky Mařky jsem se dozvěděl, že mu říkali „dótnáč“. Určitá skupina jeho „darebných i zlomyslných“ cestujících „vyrobila“ přezdívky hnedle dvě. Říkali mu Muftí nebo řidič velkého autobusu. Pokud jde o druhou přezdívku, traduje se, když si namlouval svoji budoucí manželku, tak se jí ptal, jestli ví, čím je. A sám si odpověděl: „Já so řidič velkého autobusu.“ „Zda je to historka pravdivá, žel nevím. Spíše si z pana Františka, vezoucí se „dobráci“ chtěli „vystřelit“ a tak mu „ušili“ tento rádoby humorný příběh. Inu, co se škádlivá, to se rádo má.

Diecézní den Ivančice: Věřící uklízeli odpadky s biskupem Dovalou
Diecézní den Ivančice: Věřící uklízeli odpadky s biskupem Dovalou

Jednou mistr Gloc řídil zájezdový autobus, kde seděly jen samé ženy. A tak údajně si představoval, jak je za volantem důležitý a připadal si jako turecký paša v harému. Akorát mu chyběl mužný knír. A tak pravděpodobně vznikla jeho další přezdívka: Velký muftí. Jak jsem se dočetl, muftí je v rámci islámského práva velmi důležitá osoba, která hraje závažnou roli v celé islámské historii. Také se traduje, že když jaroměřičtí křesťané objednávali autobus na cesty do poutních míst, tak přímo vyžadovali, aby jako řidič zájezdového autobusu byl právě delegován pan Gloc.

Naposledy jsem milého Frantika potkal v Praze v metru. I s několika dalšími jevíčskými šoféry se v předvánoční sobotu svezli ranním Pražákem na lince Jevíčko-Praha, dokud ještě jezdil. Zkrátka si chtěli užít předvánoční atmosféru v hlavním městě, dát si něco dobrého na zub a nakoupit dárky hlavně dětem.

Svérázný veterinář z Blanenska. Má už 92 roků a je s ním pořád prča
Svérázný veterinář z Blanenska. Má už 92 roků a je s ním pořád prča

Ve své knize Bráchova krapalice pod názvem Plkanov jsem se zmínil o druhém řidiči o panu Františku Hadrovým z Horního Štěpánova. Tuto vzpomínku jsem sepsal ve své rodné malohanáčtině, a tak ji doplním i tímto nářečím.Spolo s Frantó Hadrovym ze Štěpánova (alias Plkanova) jezdival na leta zaběhlé lince Jevičko Hosobrno – Horni Štěpánov take Frantik Glocu. E von nás ráno vozival z Novyho Dvora (Fameleji) do jaroměřecké základni škole. Milé kolega Frantik Hadru jezdivával pozďéc, než mo nakazoval jizdni řád. Kdež ráno přejel vod Jevička na Plkanov, tak se zašil eště dom nasnidat, a tož verazel zpátke vo nějakó to minótko po sedmé.

Zato drohé šofér Frantik Glocu z Jaroměřec, keré ho střidal, jezdival načas. A to bele pro nás panečko hned po ráno decky pěkny dostihovy závode! Jednó v zémě jsem letěl na posledni chvilo. Belo náledi a já sem hoklóhl a spadl sem jak sepané hrach, až sem si pěkně narazel svojo nebohó kostrč. No ja, dneskaj milé Frantik Glocu nadobro vodpočivá na jaroměřeckym hřbitově v rodinnym hrobečko. Kdež jedo za našima, nevopomeno se ho něho zastavit. A přetom pevně dófám, že až se s nim jednoho božiho dňa potkám, že mě bode zase vozet.

Pavel Kyselák
člen Obce spisovatelů ČR